Írán hraje vabank. Couvá z jaderné dohody
Zrušte sankce, nebo... Zatímco roste napětí s USA, Teherán přichází s ultimátem
Írán couvá z jaderné dohody
TEHERÁN V době jaderných summitů s Kim Čong-unem se tak trochu pozapomnělo na Írán, který rovněž toužil po vlastní atomovce. Ten se nicméně včera připomněl více než hlasitě.
Ústy svého prezidenta Hasana Rouháního oznámil světu, že se rozhodl zastavit plnění „některých závazků“plynoucích z jaderné dohody se světovými mocnostmi z roku 2015. Konkrétně Rouhání v televizním projevu k národu zmínil, že jeho země si nadále ponechá přebytek obohaceného uranu a nebude ho prodávat, jak ji k tomu dohoda zavazovala. Plánuje rovněž obohacovat uran na vyšší úroveň, než má povolenou. To vše, pokud do šedesáti dnů nebudou dojednány podmínky nové jaderné dohody.
Írán – alespoň prozatím – nechce klíčovou dohodu úplně zahodit, i tak to však vypadá, že se rozhodl hrát vabank. Místo zrušení sankcí jich totiž nakonec může přibýt. Co k tomu tedy jeho vedení vedlo? V zásadě jedna jediná věc: tvrdé americké sankce, které drtí íránskou ekonomiku. Podle Teheránu nezaslouženě, neboť on svou část dohody dodržuje.
Dohoda dosud fungovala
Mezinárodní jaderní inspektoři mu v podstatě dávají za pravdu. Dohoda dosud fungovala, navzdory tomu, že přesně před rokem ji jednostranně zavrhl jeden z tehdejších signatářů – Spojené státy. Ostatní země, které dohodu podepsaly – Británie, Čína, Rusko, Francie a Německo – za tento krok Washington tvrdě kritizovaly. Nicméně se snažily ji dál držet. „Evropští signatáři dělají maximum pro to, aby dohodu udrželi v platnosti, a děje se tak prostřednictvím iniciativ na podporu íránské ekonomiky,“uvedla včera francouzská ministryně obrany Florence Parlyová. Dodala však, že pokud Teherán dohodu vypoví, ponese následky. Jinými slovy – i tyto země proti Íránu zavedou sankce. „Nebylo by nic horšího, než kdyby sám Írán od dohody odstoupil,“dodala.
Jak by se v takovém případě zachovaly další signatářské mocnosti, tedy Rusko a Čína, není v tuto chvíli jasné. Nicméně ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov včera USA odsoudil za tlak na Írán. Právě Washington podle něho svým tvrdým postupem Teherán do vycouvání z dohody tlačí.
Rouhání včera zaslal do zemí, jež se dohodou dosud řídí, ultimátum. Pokud do 60 dnů nenavrhnou, jak ochránit sankcemi trpící íránský ropný průmysl a bankovnictví, jeho země sáhne k uvedeným krokům.
Nepřátelství na vzestupu
Krajně nepříjemné je, že k tahanicím o dohodu dochází v době, kdy znovu graduje staré nepřátelství mezi Íránem a USA, táhnoucí se až k roku 1979, kdy byla v Íránu nastolena vláda ajatolláhů.
Trumpova administrativa nyní dokonce obecně hovoří o „plánovaných útocích“proti americkým silám a přátelům na Blízkém východě. Američané proto zapsali íránské revoluční gardy na seznam teroristických organizací, Teherán kontroval parlamentním zákonem, jenž označil za teroristickou rovnou celou armádu Spojených států. V pondělí Washington oznámil, že USA vysílají do oblasti Perského zálivu letadlovou loď – jako varování Íránu. Ten to okamžitě označil za
provokaci. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Neznamená to samozřejmě, že válka s Íránem je na spadnutí. Sami američtí představitelé uvádějí, že Spojené státy nevyhledávají ozbrojený konflikt, ale že spíše uplatňují „maximální tlak na změnu zhoubného íránského chování v regionu“(slova bezpečnostního poradce Johna Boltona).
Strach z tohoto vývoje nicméně jde. Třeba demokratický senátor Tom Udall na adresu íránské politiky Trumpova týmu uvedl: „Kongres musí jednat okamžitě, aby zastavil tento bezohledný pochod do války, než bude pozdě.“