Génius. Bravo, Jürgene!
Liverpool podruhé v historii vymazal šílenou ztrátu. Znovu si zahraje finále Ligy mistrů.
Odpusťte mu nemístnou vulgaritu. Ujela mu.
Jürgen Klopp byl v takovém rauši, že při televizním rozhovoru spustil: „Většina dětí už je v posteli, takže... Tihle moji kluci jsou k...a talentovaní borci. Nejsem rodilý Angličan a nemám pro to lepší slova.“
Uznejte, že slovíčko „fuck“by se do kamery říkat nemělo, ovšem ke Kloppovi před úterní půlnocí pasovalo. Německý trenér dokázal něco úžasného, těžko popsatelného.
Vyřadil Barcelonu v semifinále Ligy mistrů. Vyřadil Barcelonu, která po prvním utkání vedla 3:0.
Legendární útočník Gary Lineker mohl v televizním studiu prohlásit: „Říkali mi, ať se Jürgenovým jménem omluvím divákům, ale já to neudělám. On něco takového klidně může říct. Bravo, Jürgene!“
Klopp vypustil do narvané arény vikingy, kteří se nechtěli vzdát. Vymyslel skvělou taktiku a navzdory šílené třígólové ztrátě neztrácel naději: „Před výkopem jsem klukům řekl: Je nemožné, abyste semifinále otočili, ale protože jste to vy, dokázat to můžete.“
Liverpool přestál šance Lionela Messiho, který zařídil osm střeleckých
pokusů Barcelony. Domácí rychle skórovali, výsledek nakonec vytáhli na 4:0, stadionem na Anfield Road burácela klubová hymna o tom, že „nikdy nekráčíš sám“. Mnozí hráči plakali dojetím a tušili, že nic podobného už nezažijí. „To nebyl úspěch taktiky nebo filozofie. Liverpool vyhrál díky srdci a duši,“řekl vyhlášený trenér José Mourinho.
Stejné to bylo před 13 lety, kdy tým kolem ikonického kapitána Gerrarda otočil ztracené finále v Istanbulu. Rudé dresy, tehdy s českými hráči Šmicerem a Barošem, povstaly a z poločasové bídy 0:3 se vyhrabaly k penaltovému triumfu.
Pro mnohé to byl nejúžasnější obrat v dějinách fotbalu.
Charizmatický Klopp může Liverpool na trůn vrátit. Zbývá jediný krok – 1. června na stadionu Atlétika Madrid. Soupeřem bude Tottenham nebo Ajax, jejichž odvetný zápas skončil po uzávěrce vydání.
Mimochodem, vzpomenete si ještě, co říkal Klopp, když Liverpool v říjnu 2015 přebíral? „Prosím, dejte nám čas na práci. Jsem si jistý, že jestli tady budu sedět za čtyři roky, budeme mít aspoň jednu velkou trofej. Pokud ne, tak odejdu třeba do Švýcarska a zkusím ji vyhrát tam.“
Čtyři roky pomalu uběhly, Liverpool se stále zlepšuje, sebevědomí hráčů bobtná, soupiska se rozšiřuje, jenže tituly nikde. Jako by Klopp neuměl zvládnout poslední zápas. Prohrál finále Ligového poháru, finále Evropské ligy a loni finále Ligy mistrů. Když komentoval porážku 1:3 od Realu Madrid, kterou způsobily kiksy brankáře Kariuse, nebyl tak bezprostřední, jak ho známe: „Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohl, a stejně to bylo málo. Musím se s tím smířit. Tak to je. Tečka.“
Pokud mu osud nebude nakloněn, může i letošní tažení skončit bez fanfár. V anglické lize to vypadá na stříbro za Manchesterem City. Tak tedy zbývá Liga mistrů, soutěž pro nejlepší.
Klopp se mezi nejlepší rozhodně řadí. Z trenérského nýmanda se vypracoval v Mohuči, kterou z německého suterénu vytáhl do Poháru UEFA. Zadlužený Dortmund nejprve pomohl stabilizovat, pak s ním dvakrát ovládl bundesligu. Loučil se slovy: „Není důležité, co si lidé myslí, když přicházíte. Hlavní je, co v nich zůstává, když zavíráte dveře.“
Dortmund vzpomíná jen v dobrém a v Liverpoolu jsou z Kloppa nadšení. Navzdory tomu, že trofeje zatím nepřinesl. S bezvadnou partou a úžasnými fanoušky za zády dokázal proti Barceloně zázrak. I bez zraněných ofenzivních hvězd Salaha a Firmina. Egyptský šutér Salah seděl v hledišti v černém triku se symbolickým bílým nápisem: „Nikdy se nevzdávat.“
Ano, takový je Liverpool.
A takový je Jürgen Klopp.