Začíná Pešánova éra. Ale pomalu s tím jásotem

Spása na obzoru? Český hokej vsadil na libereckého dravce Filipa Pešána. Má sebedůvěru a elán. Nicméně čeká ho tuze těžká mise

Nový svazový šéftrenér je o 23 let mladší než Slavomír Lener, důvěrně zvaný Sláva, pod nímž to pro národní týmy na světových kluzištích nebyla žádná sláva.

Nástup kouče moderního střihu, který na místní poměry zdárně buduje klub v Liberci, vzdělává se, létá se učit do zámoří a zajímavě mluví v rozhovorech, velká část odborníků i fanoušků vítá jako znamenitý tah.

Hojně kritizovaný Lener od jara 2010 zkoušel vzkřísit hanebně zpustlou hokejovou školu, kdysi tak uznávanou.

Se svými lidmi, názory a nápady zabrzdil hrozivý pád, jenže snaha o opětovný vzestup do špičky leckdy připomínala bloudění za kupředu uhánějícími velmocemi.

A tak trvá doba temna. Potupných sedm let bez medaile na šesti mistrovstvích světa a dvou olympiádách.

Na juniorských šampionátech se na „placky“čeká od ledna 2005. Jen osmnáctka se nedávno blýskla – stříbrem v dubnu 2014.

V NHL, kde Jágr, Hašek a spol. sbírali ty nejvzácnější individuální trofeje, působí krajané – s několika čestnými výjimkami – jen jako stafáž.

Vyrostla generace fanoušků, kteří pořádně nepamatují báječnou éru na přelomu tisíciletí, jsou vlastně smíření s čtvrtfinálovými porážkami, oslavují vzácné průlomy do semifinále nebo každý miniúspěch v NHL.

Pešán (41 let) nastupuje do přívětivější pozice než kdysi Lener (64), který svou snahou přece jen bránil úplné pohromě. Od nového muže veřejnost nebude žádat zázraky.

Z Pešána srší drajv, který jeho předchůdci v boji se starými (ne)pořádky v zatuchlém ovzduší zimních stadionů čím dál víc scházel.

Vzhlíží se v pokrokových trendech, vydává se na stáže do NHL. I proto kdekdo věří, že za jeho působení konečně přijde toužebně vyhlížený zlom.

Bylo by ovšem nemoudré zapomínat, že Lener se velení ujímal s výrazně bohatším životopisem. Sedm sezon sloužil jako asistent v NHL, koučoval reprezentační áčko i kluby ve Švédsku.

Jde-li o zkušenosti, Pešán je oproti němu jelimánkem. V cizině nepracoval, vedl jen dvacítku.

Aby se mu v klíčové svazové funkci dařilo, potřebuje též získat autoritu, jež Lenerovi při prosazování chvályhodných záměrů chyběla.

Coby šéftrenér se musí stát vůdcem hnutí, vyburcovat ho, inspirovat, sjednotit. Získat si na svou stranu i své oponenty, kteří v něm vidí arogantního frajírka. Obklopit se čestnými, chytrými a pracovitými kolegy.

Po loňském sympatickém představení dvacítky na mistrovství v Buffalu sám hovořil o nutnosti změny kultury v českém hokeji. O úrovni vztahů mezi rodiči, trenéry, hráči, rozhodčími. Vyslovil se proti buranskému chování či filmování. Teď může být všem vzorem. Tedy měl by... Přijal vskutku kolosální úkol. Oživit a rozhýbat nešvary zanesené prostředí. Oprášit sériovou výrobu hráčů světové třídy.

Došlápnout si na neproduktivní akademie, v nichž kolikrát bez většího užitku jen mizí svazové dotace.

Prosadit vzdělanost mezi trenéry vyznávajícími rutinérství. Přesvědčit je, aby dávali dostatek šancí a prostoru nadějným klukům.

Zásadní otázkou je, jak to všechno chce zvládnout, když hodlá zároveň být sportovním ředitelem v Liberci a manažerem reprezentace do dvaceti let.

Co myslíte, není těch funkcí na jednoho smrtelníka trochu moc?