Odraž se a leť. Pro titul z Gira
Do 22 let byl skokanem na lyžích. Až pak se stal cyklistou. Teď přijíždí Primož Roglič vyhrát Giro.
Když v roce 2001 končila etapa Gira v Lublani, bylo Primoži Rogličovi jedenáct. „Neměl jsem ponětí, že nějaká závodní cyklistika existuje,“povídá. Skoky na lyžích, to byl jeho svět.
Zato když se v květnu 2013 Giro drápalo na Altopiano del Montasio u slovinských hranic, sedl do auta a vyrazil k trati, aby poprvé viděl Grand Tour na vlastní oči.
„Strmý dojezd tehdy vyhrál Rigoberto Urán. Stál jsem mezi fanoušky u silnice a doslova žasl.“
Tou dobou už skokanem na lyžích nebyl. Na můstcích předtím vyhrál juniorské mistrovství světa a dolétl až do vzdálenosti 183 metrů, ale po sérii pádů a zranění se rozhodl změnit sporty. Upsal se cyklistice.
„Ale že bych jednou Giro sám jel? To byl zatím jen bláznivý sen.“Za pouhé tři roky se mu splnil. A letos, v 29 letech, tu pojede o titul, první pro Slovinsko z klání Grand Tour. Mohutná vlna fanoušků zpoza hranic ho má podpořit. V sobotu se v Boloni startuje.
„Primožův přerod ze skokana je fenomenální. Učí se tak rychle,“říká Merijn Zeeman, Rogličův sportovní ředitel ve stáji Jumbo.
Za posledních 13 měsíců ovládl
pět ze šesti týdenních etapových závodů, k nimž nastoupil. Letos je na nich neporažen, dominoval v Emirátech, na Tirrenu, v Romandii.
„Už nemůžeme jet s Primožem na závod Grand Tour s jinými než vítěznými ambicemi,“soudí Richard Plugge, manažer týmu Jumbo.
Podle sázkové kanceláře William Hill je s kurzem 3,5:1 dokonce největším favoritem Gira, před Dumoulinem, Yatesem, Nibalim a Lópezem.
Však také Matt White, šéf šampiona Vuelty Simona Yatese, poukazuje: „Roglič bude našim největším protivníkem. Je mu 29 let, ale má energie jako 23letý. Umí útočit. A dává najevo, že se nebojí nikoho.“
Tři časovky a spousta hor mají být ideálním terénem, kde může výtečný slovinský vrchař a excelentní časovkář zužitkovat svoji sílu.
Přesto: vyhrávat týdenní a třítýdenní závody je obrovský rozdíl.
„Stále jsem relativně nezkušený,“připouští Roglič. Čeká jej teprve čtvrtá Grand Tour kariéry.
Teprve v roce 2016 debutoval ve World Tour a v týmu Jumbo. Hned ho tehdy poslali na Giro. Šlo o rozhodnutí ve stylu: Hodíme kluka do vody, ať plave. „Zkus celé Giro dojet,“řekli mu šéfové.
Dojel ho a nejen to. Senzačně triumfoval v časovce v Chianti.
„Ale i tak byla má premiérová Grand Tour drsným zážitkem,“vypráví. „Nic jsem ještě neuměl. Neměl jsem ani ponětí, co dělat o volném dni. Po druhém volném dni jsem se ocitl na hraně a cítil se natolik zle, že jsem se jen snažil dojet do cíle v časovém limitu.“
Loni už byl na Tour záložním lídrem za Stevenem Kruijswijkem – a dojel o místo před ním, čtvrtý celkově. Přitom později se ukázalo, že závodil s bolestí. Způsobily ji drobné kamínky, které zůstaly v jeho lokti po tréninkovém pádu.
„Ránu mi sice rozřízli a vyčistili, ale po Tour se zanítila, museli ji otevřít znovu,“líčí.
Letos je zdravý, silný, se solidním podpůrným týmem. „Poprvé jej na Grand Tour povedu coby hlavní lídr. To je má největší výzva,“říká. Je schopný vyhrát?
Chvíli přemýšlí, pak kývne hlavou: „Ano, je to možné.“Odrazí se a poletí. Na kole. Kam až?