Švédi vzdali integraci imigrantů

Studenti z imigrantských rodin pokulhávali ve škole, zlepšit to má prohloubení výuky v jejich rodném jazyce.

STOCKHOLM Švédština kolem něj občas šumí ve škole, pak ale přijde domů, mezi své – a už mluví jen svou rodnou řečí.

Třináctiletý Amez Ardalan, který se před pár lety přistěhoval s rodiči na stockholmské předměstí Rinkeby, hovoří mnohem víc svou kurdštinou než švédsky.

Z toho ale plynuly potíže ve škole. Občas výkladu nerozuměl, takže zapadal do švédského podprůměru, podobně jako jiné děti z rodin imigrantů. Těch je ve škole v Rinkeby drtivá většina.

„Švédštinu slyším jen od učitelů, jinak se bavíme se spolužáky každý ve svém jazyce,“říká Ardalan.

Podle nedávné studie organizace OECD nesplňují ve Švédsku plné dvě třetiny studentů z imigrantských rodin ani základní studijní nároky. V ostatních evropských zemích přitom tvoří žáci, kteří takto ve výuce pokulhávají, jen zhruba desetinu všech studentů.

Takže, co s tím? Nabízela se možnost snažit se zlepšit výuku švédštiny. Třeba v sousedním Dánsku se nedávno rozhodli schválit zákon, podle kterého rodiče imigrantů, kteří se odmítají naučit řeč své hostitelské země, ztratí nárok na sociální dávky. Tedy přijali téměř „donucovací prostředky“k integraci.

Švédi se ale rozhodli pro opačný přístup. Ještě víc prohloubí svůj multikulturní model. Nabídnou žákům větší porci výuky jejich jazyka, aby rozuměli výuce dobře alespoň ve své řeči.

Doporučila to vládní komise, která se zabývala neuspokojivými výsledky studentů z přistěhovaleckých rodin. Je to dobrý nápad?

Existují už příklady v zahraničí. Rada pro integraci v nejlidnatější německé zemi Severním Porýní– Vestfálsku přišla nedávno s tím, že děti imigrantů by se měly učit jako druhý jazyk svou turečtinu či polštinu, namísto dosavadní angličtiny.

Ve Švédsku dnes navštěvuje kurzy rodného jazyka zhruba 170 tisíc studentů z celkových 280 tisíc, kterých se to týká.

Podle Nihada Bunara, poradce vlády pro výuku jazyků, je jedním z důvodů slabšího zájmu zařazení výuky rodných jazyků až na konec výuky. Studenti jsou v tu dobu již unaveni, také nepřiřazují odpoledním předmětům takovou váhu. V průměru navštěvovalo tyto jazykové hodiny pět žáků z každé třídy.

Jen sehnat peníze

To chtějí Švédi změnit. Vládní komise navrhuje, aby se tyto hodiny staly integrální součástí dopolední výuky. Měly by se také odehrávat v menších skupinách, aby výuka jazyků, jako je arabština, kurdština či albánština, byla intenzivnější.

Švédský ministr školství Gustav Fridolim návrh uvítal s tím, že může zlepšit zařazení žáků do společnosti. O tom ale početní kritici dost pochybují. V internetových diskusích sílí názory, že rozšířená výuka „rodných“jazyků ještě prohloubí propast, která dělí studenty z imigračních rodin od většinové švédské společnosti.

Zbývá také jiný problém. Rozmařilé švédské školství si zvyká na to, že se musí v posledních letech uskrovňovat. Chybí peníze.

Například mezinárodní škola v Malmö, přístavním městě s početnou přistěhovaleckou komunitou, musela sáhnout k masivnímu propouštění. „Chtěli jsme se tomu vyhnout, musíme ale zachovat finanční stabilitu,“řekl listu Sydsvenskan ředitel Magnus Wahlberg.

Studenti, jako je Amaz Ardalan, si tak možná budou muset počkat, zda se na jejich kurzy rodného jazyka najdou peníze.