Práce pro rodinu? K nezaplacení!

Každý má někdy své rodiny nad hlavu. A kdo říká, že ne, ten si může v příštích sedmi dnech rodiny užít, až mu poleze ušima.

Nejenže tuto neděli budeme slavit Den matek. Nejenže příští středu bude následovat Mezinárodní den rodiny. Ale už zítra začíná Týden pro rodinu, kampaň vyhlašovaná sdružením zvaným Rodinný svaz, které si vytklo za cíl „pracovat a usilovat ve prospěch rodin“a jeho vizí je „taková společnost, která si cení rodiny a která vytváří prostředí, v němž rodina úspěšně naplňuje svoje funkce“.

(Poznámka: Jen v těchto prvních dvou odstavcích zaznělo slovo „rodina“hned osmkrát. A to Týden pro rodinu ještě ani nezačal!)

Týden pro rodinu je jakási kampaň, která má upozornit na to, jak je rodina důležitá. A zejména na to, že člověk se v rodině hrozně nadře a nikdo ho za to pořádně neocení. To máte úklid domácnosti, nákupy, vaření, hraní si s dětmi a tak dále.

Lidé z Rodinného svazu si dali tu práci a vypočítali, kolik by stálo, kdybyste si na běžné rodinné činnosti někoho najímali. Dospěli k impozantní sumě jedenapadesáti tisíc korun, o které vlastně rodič v domácnosti přichází proto, že pracuje zadarmo.

Je to spíše zajímavá hříčka než zcela vážně míněná studie, ze které by Rodinný svaz chtěl vyvozovat nároky na nějaké nové sociální dávky nebo něco takového. Ostatně i sám Rodinný svaz připouští, že třeba hraní si s vlastním dítětem nelze považovat tak úplně za otravnou dřinu. A taky, že ano. Kdyby si třeba otec někoho najal, aby si s jeho klukem lepil letadýlka, tak by sice měl čas otevřít si pivo a pustit televizi, měl by příležitost si zajít třeba na ryby nebo zajezdit na motorce, ale možná, že by mu přece jen něco chybělo. Možná, že by mu chybělo to lepení letadýlek s klukem.

Potud v pořádku. Při podrobnějším studiu „ceníku rodinných prací“však vyjde najevo, že celý ten nápad je poněkud bizarní. Nehledě k tomu, že kulhá na obě nohy.

Posuďte sami. Za práci pro rodinu zde považují toto: příprava stravy, nákupy, denní úklid, péče o dítě, rozvoz dětí, hra s dětmi, práce na zahradě, vyřizování na úřadech, vzdělávání, organizace oslav, práce v noci, vedení účetnictví, údržba oděvů, péče o seniory, péče o domácí mazlíčky.

Především je z toho hodně vidět, že najít dostatek činností, které se odehrávají v rodině a které lze považovat za práci, vyžaduje opravdu bujnou fantazii. Třeba ti domácí mazlíčci! Člověk si zpravidla nepořizuje králíčka, aby si pak k němu najímal asistenta.

Vaření, nákupy, pochůzky po úřadech či účetnictví jako práce pro rodinu? To všechno musí dělat i člověk, který žádnou rodinu nemá a žije sám samotinký jako kůl v plotě.

Je také pozoruhodné, že v seznamu převažují spíše práce tradičně považované za ženské. Kde je přivrtávání poliček, přezouvání pneumatik, čištění odpadů a nahazování jističů? Je s podivem, že zrovna tyhle klasicky mužské práce v Rodinném svazu za hodnotné nepovažují. S podivem tím větším, že dnes tyhle věci dělají i ženy.

Mužům doma zbyla už jen jediná výsostně mužská činnost – likvidace pavouků. Což by mimochodem u odborníků stálo minimálně 680 korun za příjezd technika, o víkendech s pohotovostním příplatkem 450 korun.

Celá myšlenka s výpočtem finanční náročnosti domácí práce je zkrátka bláznivá. Žádný normální rodič si nebude vypočítávat, kolik by měl dostat za to, že se s vlastním dítětem učí nebo že je doprovází k doktorovi.

Ano, mít rodinu je často fofr. Ale kdo ji nemá, ten se nad vytížeností matek a otců bude dojímat jen stěží, proč taky.

A kdo rodinu má, ten zase zpravidla dobře ví, proč to všechno dělá.