Začalo to fotkou od moře. Následovaly výhrůžky a bezmoc

Tereze, dívce z malé vesnice, kde se všichni znají, bylo tehdy čtrnáct let. Večery zpravidla trávila u počítače. Hlavně na diskusním fóru xchat, případně na tehdejším komunikátoru icq. Žila tam druhý život – sdílela fotky, psala si s přáteli, které nikdy neviděla. Až jí jednou napsal asi čtyřicetiletý muž. V chatovací místnosti, která nesla název blízkého města. Jednoduše jí začal psát, jestli nezná jeho „neteř“Adélu... Tím to začalo.

„Bylo to pár vět, popisoval, jak to u nás zná, jak je okresní město hezké, jak tam jezdí na koupaliště... Pak najednou začal s tím, jestli se tam chodím koupat, jestli mám fotku v plavkách,“vypráví Tereza.

Fotku mu poslala – chtěla se pochlubit „selfíčkem“od moře, kde byla ten rok s rodiči. Zároveň mu vyprávěla, s kolika chlapci už chodila, že občas kouří, jde za školu. „Psal, že vypadám hezky, ale najednou začal s otázkami jako jestli nosím tanga, a že mu brzy budou

malé kalhoty. Příliš jsem tomu nerozuměla, chtěla jsem to ukončit, ale najednou mi poslal fotky nahých penisů, videa, jak masturbuje,“svěřuje se žena.

A začal mi vyhrožovat. „Že poví rodičům, že jsem mu poslala ty fotky v plavkách, že je posílám starým chlapům, že nechodím do školy nebo že když odjedou na chalupu, chodím na diskotéky a spím u kamaráda. Dostala jsem strach. Z těch videí mi bylo opravdu úzko, bála jsem se, jestli opravdu nezná mou totožnost a zároveň jestli nezná nějaké mé kamarády,“říká Tereza.

Každodenní strach

Došlo to tak daleko, že se jí zhoršil prospěch ve škole. Rodičům i přes jejich naléhání neřekla ani slovo. „Bála jsem se, pořád jsem měla pocit, že jsem se něčeho dopustila já, že jsem se s ním vůbec bavila. Trvalo to měsíce, kdykoliv třeba jen někdo u nás zazvonil, vylítla jsem ve strachu, jestli to není ten chlap a nejde něco říct rodičům. Byl to strašný pocit, měla jsem strach, aby mi znovu nepsal,“popisuje Tereza.

Nakonec se obrátila na linku důvěry. Anonymně, z telefonní budky na kraji vsi vše řekla psychologům. Ti jí poradili jediné – promluvit si o tom s rodiči. Další týdny trvalo, než našla odvahu. „Táta to tehdy stejně nevzal, nechápal, proč vůbec trávím na xchatu čas, a že kdybych tam nelezla...“říká.

Dnes má Tereza svou rodinu a o své zkušenosti příležitostně vypráví na školách. Rovněž přiznává, že svou jedenáctiletou dceru kontroluje denně – jaké stránky na internetu navštěvuje, zda s někým komunikuje. V mobilu má aplikaci, díky níž vidí, kde se dívka pohybuje.

„Je to asi přehnané, nicméně vím, jak snadné tehdy bylo, aby mě někdo takový oslovil a že dnes těch možností je nespočetně víc...“dodává Tereza.