Několik důvodů, proč Češi letos přivezou medaili
Co je lepší? Fotbal, nebo hokej? Otázka, která napadne nevyhraněného sportovního fanouška několikrát za rok. Minulý týden to zprvu vypadalo, že je odpověď jednoznačná. Atraktivnější, dynamičtější, dramatičtější je fotbal. Bylo to díky dvěma mimořádným představením Liverpoolu a Tottenhamu v semifinále Ligy mistrů.
Uběhly dva dny a na Slovensku začalo MS v hokeji. Na úvod čekal českou reprezentaci duel se Švédy, vítězi posledních dvou šampionátů. A bylo to báječné. Naši s nevídaným nasazením dokázali otočit zápas a nečekaně vyhráli 5:2. Následoval český triumf 7:2 nad Norskem. Oba zápasy obsadily první místo v žebříčku televizní sledovanosti. Do Česka se opět začala vkrádat hokejová euforie. Kam se hrabe fotbal.
Přišlo pondělí a zápas s Ruskem. Češi si ani neškrtli. Když se ovšem podíváte na soupisku Ruska, tak se dá říci, že 0:3 je pěkný výsledek. Kučerov, Malkin, Ovečkin, Vasilevskij... A tak bychom mohli pokračovat. Rusko je pro Čechy speciální soupeř. Každé vítězství nad „sbornou“, ať už za časů SSSR, či novodobého Ruska, je památné, každá prohra bolí víc než jiné. Ne vždy je ztráta s Ruskem předzvěstí katastrofy. Třeba na zlatém MS v roce 1999 Češi dostali ve čtvrtfinálové skupině od Rusů nakládačku 1:6. Přesto se nezlomili.
V hokeji často rozhodují detaily, zlomové okamžiky, porce štěstí. Vzpomeňte si na slavnou éru na přelomu tisíciletí. Zítra to bude 20 let, co Češi prohráli v posledním zápase na MS 1999 v norském Lillehammeru s Finskem 2:4. I tak se stali mistry světa. V tehdejším systému MS se totiž hrála dvě finálová klání. V prvním jsme Finy zdolali 3:1. Druhé finálové utkání skončilo po 60 minutách 4:1 pro Seveřany a začínalo se od nuly. V prodloužení šťastným
gólem v čase 76:32 rozhodl Jan Hlaváč. Pro Finy, kteří ten zápas vyhráli 4:2, to bylo hořké zklamání, pro Čechy začátek tříleté zlaté euforie. Od absurdního systému hokejová federace ustoupila a následující rok v Petrohradu už se hrálo normální play off zakončené jedním finálovým duelem. V něm Češi 14. května 2000 bez potíží přehráli Slováky 5:3 a obhájili světový titul. K potěše hokejového národa se reprezentace udržela na vítězné vlně i v roce následujícím, kdy dobruslila k titulu na šampionátu v Německu. Ve finále hraném 13. května 2001 v Hannoveru to dlouho vypadalo na konec zlaté éry. Finové vedli po dvou třetinách o dva góly a Čechům se nedařilo. Jiří Dopita pět minut před koncem šťastně vyrovnal a v 11. minutě prodloužení vstřelil David Moravec vítězný gól.
Další titul získali Češi v roce 2005 ve Vídni. I tady stačilo málo a nedopadlo to. Ve čtvrtfinále s USA těžkopádně doháněli ztrátu a o postupu do semifinále rozhodli až v samostatných nájezdech. Zatím poslední zlato si Češi pověsili na krk před devíti lety v Německu. A zase se ukázalo, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem. V semifinále se Švédskem, které se hrálo 22. května 2010 v Kolíně nad Rýnem, naši před koncem třetí třetiny prohrávali 1:2. Osm vteřin před sirénou vyrovnal obránce Karel Rachůnek. Po vítězných penaltách šli Češi do finále, kde udolali Rusy 2:1.
V následujících dvou letech bral národní tým bronz. Jenže potom dlouho nic. Čeští reprezentanti i fanoušci na další medaili čekají už sedm let. Podle toho, jak se hráči prezentovali v prvních zápasech MS, by to letos mohlo vyjít. Zvláště pokud se přidá nějaký zlomový detail, porcička štěstí.
Nevím, jestli to naši celé vyhrají, ale medaile bude. Tak do toho!