Nová válka tankerů
Honička pyromanů kolem hlavní benzinové pumpy světa nabírá sílu a v rukou se už objevují zapálené pochodně. Prezidentu Trumpovi právě položili poradci na stůl plán na vyslání 120 000 vojáků na Blízký východ v případě akutní krize s Íránem, což je podle New York Times skoro tolik lidí, s nimiž George Bush v roce 2003 vyrazil do Iráku.
Současně se v Teheránu obligátně pálí vlajka „Velkého satana“, hlavně však jsou hlášeny čtyři útoky na tankery v ústí Perského zálivu. Detaily jsou divně zamlžené, agentura AP si kvůli snímkům škod najala i satelit, a přesto nic neviděla, ale už padají jména obvyklých podezřelých – první americké vyšetřování prý ukazuje na Írán, zatímco Írán v tom vidí Izrael. Ten to prý udělal proto, aby rafinovaně postrčil USA proti Teheránu.
Ale Ameriku nemusí nikdo postrkovat. S Íránem jsou si už 40 let oblíbenými nepřáteli. Teď se jim to daří ještě posilovat a prohlubovat.
Faktem je, že podezřelých útoků na tankery je víc. Šli po nich džihádisté, somálští piráti i jemenští povstalci, když byli ještě při síle.
Ti hlavní, kdo s tím mají zkušenost z divokých časů před třemi desítkami let, se jmenují Irák a Írán. I to pomáhá Američanům ukazovat
prstem na Teherán: ne úplně přesvědčivá spekulace zní, že Íránci zaútočili na jeden tanker, který měl nakládat saúdskou ropu pro USA, což má být orientálně rafinovaná odpověď na to, že Amerika nedávno zavedla sankce pro země, které by kupovaly íránskou ropu. Sáhli jste nám na naši ropu, tak jsme sáhli na vaši, měli teď dát najevo Íránci.
Ale problém má širší rozměr. Mezi USA a Íránem létají slovní plameny, to vše se děje nad jednou z nejdůležitějších ropných cest světa. Hormuzský průliv, což je vjezd do Perského zálivu, je aorta světové ekonomiky. Je úzký. Jak se na vlastní oči přesvědčil autor těchto řádků, člověk snadno dohlédne z jednoho břehu na druhý. Je to něco přes třicet kilometrů, přičemž plavební dráha, jíž se pohybují kvůli mělčinám a skaliskům tankery, je jen tři kilometry široká.
A co kdyby aorta byla najednou neprůchodná?
Když zuřila válka tankerů
Představa, že tento proužek vody bude zablokován, je noční můrou pro většinu světa. Na lodích tudy totiž proudí pětina veškeré světové ropy (někde se říká i třicet procent) a skoro třetina plynu.
Západ myslí obvykle na sebe jako na hlavního spotřebitele, ale na arabskou ropu jedou ještě víc Japonci a Čína. Indové a Jihokorejci podobně. K tomu, aby světová ekonomika šla do kolen, by to stačilo.
Jak se o to pokusit, už víme dlouho. Když spolu bojovaly Irák a Írán v 80. letech, vymyslel Saddám Husajn, že nálety zničí íránské tankery a překladiště ropy, aby nepřítele připravil o peníze. Íránci mu to začali vracet, vznikla z toho válka tankerů, kdy rychlé čluny a rakety útočily na lodě s ropou v Perském zálivu. Bralo se to hlava nehlava, Irák zaútočil na největší tanker té doby, Íránci vyráželi po sovětských i amerických plavidlech. Ale i tak Záliv zůstal průjezdný. Byly taky chutě zaminovat plavební dráhy. Po jednom takovém íránském pokusu s minami se Američané naštvali a zničili osm íránských lodí, což bylo údajně až čtyřicet procent íránského loďstva v Zálivu, čímž to všechno víceméně skončilo.
Dodnes Záliv střeží americká Pátá flotila, mimochodem USA stojí 90 miliard dolarů ročně, takže existují propočty, podle nichž tak vlastně dotují každý barel, který propluje Hormuzem, až patnácti dolary.
Možná, že nakonec celý incident kolem tankerů poškozených teď u Hormuzu zase vyšumí, protože okolnosti jsou zvláštní. Ale americko-íránský problém zůstane. Ani jeden necouvne. Paradoxně díky Američanům a jejich blízkovýchodním kiksům od invaze do Iráku v roce 2003 přes nekritickou, neprakticky prováděnou oslavu arabského jara včetně syrské rebélie, se kdysi izolovaný Írán stal blízkovýchodní mocností prvního řádu.
Cítí se silný a nemůže Američanům uhnout.
Ztratil by tvář, což je na Blízkém východě hodně. Nejenže by tím riskoval ztrátu všeho, co mu díky Americe spadlo do klína, režim ajatolláhů by tím ohrozil i vlastní přežití.
„Pane Trumpe, nehrajte si se lvím ocasem,“upozornil loni v létě íránský prezident Ruhání svého amerického intimního nepřítele, když USA varovaly Írán, aby ho ani nenapadlo zablokovat Záliv.
Překlad: nemyslel tím, že lev je Írán. Lev je situace, do níž by se mohly obě země, ropa a světová ekonomika dostat.
A tak to spíše zatím vypadá, že USA a Írán jsou odsouzeny věčně se držet v křížku, nadávat si, okopávat se, ale nic podstatného neudělat.