Tiger a hry Golfová ikona Woods by v Tokiu byla olympijským hitem
Na první pohled to vypadá, že blížící se olympiáda dostala nový tahák. Jenže je tu jeden dost podstatný zádrhel: příchod golfového boha na scénu bude mnohem složitější, než se zdá.
Za vším stojí prostá odpověď Tigera Woodse na dotaz, zda by si rád zahrál na letních hrách v Tokiu. „Ano. Bude to moje první šance a příliš dalších už nedostanu,“odvětil ikonický Američan.
Mít golf svoji burzu, akcie by v ten moment vyskočily jako splašené.
Hra na greenu si odbyla obnovenou olympijskou premiéru v Riu 2016 a teď míří do Japonska. Tedy do země golfu dlouho zaslíbené, leč poslední dobou se potácející v golfových problémech. Podle dva roky staré reportáže NPR je v bohatém státu nadále polovina všech hřišť v Asii, jenže počet hráčů od
90. let klesl o hrozivých 40 procent. V dobách největšího japonského ekonomického boomu se za členství platíval depozit až 400 tisíc dolarů a japonštinu obohatil pojem „seitai golfu“, neformální byznysové jednání při tomto sportu. Zpomalený tep ekonomiky si však žádá úspory – třeba na golfu.
Olympiáda má odstartovat renesanci a Woods by mohl být jejím Leonardem. V Riu zájem o turnaj nebyl přehnaný, teď by se z něj stal šlágr. Woods je legenda – když nastoupí, způsobuje mánii jako rockové hvězdy. Každý jeho krok je rozebírán, každé slovo hltáno. Povýšil by golf podobně, jako když Usain Bolt přitáhl davy k atletice či jako když hvězdy NBA ozáří basketbal. Jenže jsou tu překážky. Woods jako by trochu viděl do budoucna, když před návratem golfu do Ria líčil: „Líbilo by se mi, kdyby na hrách automaticky mohli nastoupit členové Top 50 – tak aby byla úroveň maximální. Olympiáda by si to zasloužila. Na druhou stranu chápu, že chce golf dát šanci zemím, kde to pořád není tak tradiční sport, což urychlí tamní růst.“
Tehdy se král Tiger trápil, v životě i na greenu; Rio se ho netýkalo.
Nyní je fit, jenže na olympiádu projdou jen čtyři nejlepší Američané k 22. červenci 2020. To je i pro Woodse dost těžká věc, jakkoli je znovu na vzestupu. „Kolik turnajů bych si musel přidat do programu?“dumá Woods. „Jedinou jistotou je, že pokud zvládnu největší akce tak jako letos, budu mít vystaráno.“
Tohle už zkrátka jsou zákonitosti pěti kruhů. I Bolt sice musel zaběhnout limit, ale na to mu stačil jednorázový výkon – Woods potřebuje rozprostřít své umění do příštích 14 měsíců. Buď vítězit na nejdotovanějších akcích, nebo ve 43 letech dát tělo do kupy tak, aby vydrželo víc, než měl původně v plánu.
Je docela zajímavé, že Woods své olympijské tužby odtajnil jen pár týdnů poté, co oznámil, že se na podzim poprvé od roku 2006 vrátí na turnaj do Japonska.
„Jsem nadšený. Japonsko je jednou z mých nejoblíbenějších zemí,“řekl, což teď působí jako dobře rozfázovaná propagační kampaň. Či snad jde o autentické emoce? Vždyť jiný hvězdný Američan Rickie Fowler si po Riu nechal dokonce na památku vytetovat na ruku olympijské kruhy, jak ho strhla olympijská atmosféra...
Pro Woodse je nejpodstatnější, aby vydržel zdráv. A aby ho neopustila oživená láska ke golfu.
„Občas se cítím mladší, než ve skutečnosti jsem. Ale mnohem více dnů je takových, že si připadám o dost starší,“pronesl upřímně před čtvrtečním startem PGA Championship v Bethpage Black.
Evidentně ale není příliš starý na olympijské sny. A Tokio sní s ním.