Giro zmrzlé a na vodě. Čeká jezdce další kurz přežití?

Na peloton prší, teplota ve střední Itálii klesá k 10 stupňům. A na severu v Alpách a Dolomitech sněží. Ano, také v místech, kam se má vydat Giro. Nebo spíše: kam by se mělo vydat.

Počasí se stává novým silným protihráčem cyklistů. Může ovlivnit trasu závodu i jeho pořadí.

Ve středu doslova lilo, voda stála na silnici, jezdci promrzali. „Nemohu se dočkat teplé sprchy,“říkal Pascal Ackermann, vítěz páté etapy do Frascati. „Tohle byl den, kdy se i profesionální cyklisté ptají: Proč jsme cyklisté? Přitom jsem měl na sobě tři nepromokavé vrstvy.“

Elia Viviani, loni nejúspěšnější spurter podniků Grand Tour, v té mizerii předčasně vycouval z hromadného

spurtu. „Byl jsem prokřehlý a zkoprnělý. Ani jsem se nedokázal zvednout ze sedla.“

Při včerejší šesté etapě sice byly podmínky lepší, ale její úvodní část propršela znovu. A ta zima!

Studená fronta se má nyní držet nad Girem celý týden.

Z první poloviny závodu, která se na papíře jevila jako relativně lehká, mohou voda a desetistupňový chlad učinit mnohem drsnější test.

„Mrazivé dny si na vašich tělech vybírají daň, která se postupně načítá,“varuje Matt White, šéf stáje Mitchelton-Scott. Dosavadní lídr závodu Primož Roglič si včera na startu posteskl, že z té zimy ztratil hlas a nemůže mluvit. V úvodu etapy pak upadl a roztrhl si dres, ale ztrátu rychle zlikvidoval, když peloton solidárně počkal na postižené.

„Za deště se ztrojnásobuje význam volby pozice, kde v pelotonu jedete,“líčil Chad Haga ze Sunwebu. „Je obtížné číst silnici, což navyšuje stres. Složitěji jíte a pijete, protože lovíte jídlo pod oblečením a musíte při tom dát ruce z řídítek.“

Co se asi stane, až závod vjede do velehor? Podle sdělení organizátorů je momentálně zasněžený a neprůjezdný i průsmyk Gavia, s 2 614 metry střecha letošního Gira. Je tudíž ohrožena královská 16. etapa přes Gavii a Mortirolo (1 861 m).

Naposledy, když v roce 2013 Giro zasáhla tak vytrvalá studená fronta, museli organizátoři vypustit z itineráře řadu vrcholů a zcela zrušili etapu přes Stelvio a Gavii. Giro bylo tehdy oproti původním plánům zkráceno o 8 000 výškových metrů. Přesto se zároveň stalo i kurzem přežití a jeho vítěz Vincenzo Nibali říkal: „Krutá zima nahradila zrušené kopce. V těch mrazech jsme mnohem víc trpěli a spotřebovali daleko víc energie než jindy.“

V sezoně 1988 naopak tehdejší ředitel závodu Vincenzo Torriani jezdce do husté chumelenice na Gavii pustil. Následkem byla etapa, o níž Gazzetta referovala pod titulkem: „Den, kdy i velcí muži plakali.“

Drápat se ve sněhové bouři na vrchol Gavie bylo masochistické a sjíždět dolů hrůzostrašné. Na silnici plné děr se sníh měnil v kluzký led, vál ledový vítr a nízká oblačnost snižovala viditelnost na pár metrů. Mnozí jezdci měli zablokované brzdy.

Letos, i kdyby Gavia nakonec nebyla zapadaná a na hoře by „jen“pršelo, je možné, že bude obětována, právě kvůli obavám z nebezpečného sjezdu na mokré vozovce. Nová pravidla omezující závodění v extrémních podmínkách už hazardy z roku 1988 nepřipouštějí.

Mauro Vegni, ředitel Gira, naznačil i možný plán B: V případě zasněžené Gavie zavést peloton dvakrát z různých stran na Mortirolo.

Pokud však organizátoři uberou ještě další vrcholy, budou to mít kovaní vrchaři mezi favority mnohem složitější, aby v horách zlikvidovali případnou ztrátu na excelentní časovkáře.