Sparťanská sebedestrukce trvá. A může být i hůř
Mockrát v poslední době trpěla, vlastní fanoušky naštvala tak, že se jí začali vysmívat. Ale tak hluboko jako ve středu navečer ještě fotbalová Sparta za šestadvacet sezon v samostatné české lize neklesla. Porážka 0:4 v Plzni je historicky největším debaklem. Ostudou! Ale zároveň spravedlivým vysvědčením za diletantsky odvedenou práci (nejen) v končící sezoně. Výprask na západě Čech dokumentuje,
že současná Sparta nemá kromě jména vlastně nic.
Nemá jasno o tom, kdo ji bude trénovat.
Nemá domluvené posily, které by dávaly naději, že se tým pročistí. A nemá ani pevné základy, na kterých by mohla vystavět novou éru a odstřihnout se od trapasů posledních měsíců.
Dočasný kouč Michal Horňák jistě mluvil vážně, když v televizi po utkání burcoval: „Takhle hrát nemůžeme. My jsme přece Sparta!“Ale tyhle věty už fanouškům zní lacině. Pouští je jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože v poslední době je slyší – s trochou nadsázky – každý druhý týden. Přitom problémy přetrvávají.
Těžko Spartě radit, protože si radit nenechá. Už léta je nepoučitelná a zatím jí zřejmě ani nedochází, že pořád může být i hůř.
Copak nevidí, jak se vytrácí její prestiž a kouzlo?
Vždyť už i hráči, které by ráda přivedla, jí utíkají ke konkurenci, jež teď nabízí lákavější vyhlídky. Sparta chtěla jabloneckého Holeše, který zřejmě skončí ve Slavii. Líbil by se jí liberecký útočník Kozák, ale i ten má teď blíž do Edenu. A olomoucký záložník Kalvach, který by se na Letné také mohl hodit, včera podepsal smlouvu v Plzni. A kdo bude Spartu trénovat? Zatím to vypadá, že ani na tuhle pozici se nikdo nehrne. Dřív bylo angažmá na Letné pro trenéry snem, teď ho raději dvakrát zváží, protože kromě krásných peněz a práce ve špičkovém zázemí se za ním skrývá plno otazníků.
Musí počítat s tím, že si nebudou dělat věci po svém. Do práce jim bude mluvit hned několik nadřízených. A nedostanou čas na to, aby mohli plánovat dlouhodobou vizi. Takže logicky váhají: Má to cenu? Přitom z peněz, které už majitel Daniel Křetínský do klubu napumpoval, se klidně dal vybudovat tým, který se doma bude každý rok bít o titul a neztratí se ani v Evropě. Dávno už ho Sparta mohla mít, kdyby si vyjasnila, co má kdo v klubu na starosti. Kdo vybírá trenéra, kdo posily, kdo řeší čistě sportovní stránku a kdo finanční. Křetínského fotbal pohltil, získal dojem, že do něj pronikl, a lze chápat, že když do něj tolik investuje, chce mít věci pod kontrolou. Ale také by si po třinácti letech bez Ligy mistrů a posledních pěti bez jediné trofeje mohl všimnout, že v modelu, který nastavil, Sparta zkrátka nefunguje. Jen se ztrapňuje, ztrácí renomé a ničí se zevnitř. A nůžky mezi ní a českou špičkou se už teď nebezpečně rozevírají.