Kapitán Amerika
Volá-li vlast, hlásí se leckterý americký hokejista. A co teprve když se ozve Patrick Kane?!
Nad ránem se porval s taxikářem. Podnapilý obtěžoval dívky a ostudně vrávoral na studentské slavnosti. Policie v létě 2015 vyšetřovala jeho obvinění ze znásilnění.
Pověst Patricka Timothyho Kanea juniora byla po posledním skandálu v troskách.
Tuze šikovný útočník, zázračný chlapec, jednička draftu 2007, trojnásobný vítěz Stanley Cupu, majitel řady dalších trofejí. Ale taky floutek, flamendr a průšvihář.
Šéfům tradičního klubu Chicago Blackhawks s ním docházela trpělivost.
V šestadvaceti se ocitl ve zlomové situaci. Pochopil, že další aféra by mu mohla dočista zničit kariéru.
Do následující sezony se vrhl s ohromným elánem, vyhrál bodování NHL, ukořistil Hart Trophy pro nejužitečnějšího muže základní části.
Hele, volá mi Kane
Loni po deseti letech kývl na nabídku nastoupit za USA na mistrovství světa v Dánsku. Stal se kapitánem mužstva a nejzářivější hvězdou turnaje. Dvěma čtvrtfinálovými trefami například výrazně přispěl k vyřazení Česka. Pomohl k dobytí bronzu a slíbil, že se vrátí.
Letos do Evropy skutečně přiletěl znovu. Zase má na dresu písmeno „C“. Chová se jako opravdový tahoun. Už jen přijetím pozvánky neskutečně pomohl americkým manažerům.
„Další hráči se hned chtěli přidat, když slyšeli, že letí Patrick,“říká jeden z trenérů John Hynes. „Kluci si s ním chtějí zahrát, trénovat s ním, strávit s ním čas v kabině. On dokonce sám některým zavolal, což je pecka. Takoví machři jsou nejlepší verbíři.“
Gaudreau, Eichel, Larkin, Suter či Keller se i díky Kaneově vábení místo dovolené vydali na výpravu přes Atlantik. Cíl? Zlato.
„Dlouho jsme na ně nedosáhli, takže se pokusíme čekání ukončit,“prohlásil Kane.
Byť v jeho rodné zemi v poslední době vyrůstá mnoho vynikajících „plejerů“, triumfy se její reprezentaci mezi dospělými vyhýbají.
V září 1996 ovládla parta kolem Hulla, Leetche, Tkachuka či Cheliose premiérový Světový pohár.
Na olympiádě v Lake Placid 1980 vyčarovala parta studentů pod vedením kouče Brookse legendární „Zázrak na ledě“.
V únoru 1960 získali Američané zlato na hrách ve Squaw Valley, které byly zároveň brány jako mistrovství světa.
V únoru 1933 na pražské Štvanici tým USA, zastoupený klubem Massachusetts Rangers, poprvé a naposled slavil titul z ryzího šampionátu.
Kane by se rád zapsal do dějin jako vůdce dalšího úspěšného mančaftu. Mluví o potřebě potlačit své „já“a obětovat se pro kolektiv. Když po kostrbatém výkonu v partii s Brity (6:3) pochodoval chodbou pro rozhovory, nevyzařovala z něj spokojenost.
Třebaže ho vyhlásili hvězdou střetnutí a sklidil potlesk za překonání Johnsonova národního rekordu v produktivitě na mistrovstvích, mračil se.
„Měli jsme hrát lépe. Až po první třetině jsme zabrali, víc drželi puk a vytvářeli si šance. Udělali jsme pár chyb, já osobně taky,“přiznal. „Někdy se z takových zápasů poučíte, v což v tomto případě doufám.“
Muž klíčových chvilek
Kaneovo lidské i sportovní zrání potvrzuje též hlavní americký kouč Jeff Blashill. Líbí se mu, jak jde ostatním příkladem. „Taky se chová zodpovědně, netváří se kysele, když na něj zakřičím,“tvrdí. „Máme soupisku na zlato, ale soupisky tituly nevyhrávají. Zatím nejsme dost dobří. Musíme se semknout, postupně stavět náš výkon a sebedůvěru.“
Polepšený darebák je nejnebezpečnějším členem jeho hokejové čety. Božsky nadaný bruslař, pán kliček a mazaných pasů.
Jeho vzkříšenou touhu prát se za vlast patrně nelze označovat za pouhé prozření a totální přesměrování jeho mysli na nezištnost a ušlechtilost. Než by čtyři až pět měsíců kdesi trénoval, raději si udržuje kondici a hokejové dovednosti v partě na šampionátu.
Sám přiznává, že se na jaře 2019 uchýlil k již osvědčenému receptu: „Loni se mi v Dánsku celkem dařilo, což mě – aspoň myslím – správně navedlo do nové sezony v NHL, která se mi taky povedla.“
Nedotlačil sice Chicago do play off, ve třiceti letech ovšem nasbíral nejvíc bodů v kariéře – 110 (44+66). A náramnou formu si zdárně převezl do Evropy.
„Do většiny soubojů jde spíš na pohodu, neriskuje zranění, zbytečně se nevyšťavuje,“říká Martin Procházka, bývalý kanonýr a nyní expert ČT. „Neletí dozadu jako první. Trenéři ale vědí, že jim všechno vrátí v rozhodující chvíli, při přesilovce nebo za nerozhodného stavu. Vzpomeňte si, jak před rokem dal dva kusy nám.“
Kane zjevně dostal rozum. Aby se ovšem stal z lumpa dokonalým hrdinou, potřebuje Kapitán Amerika svůj odkaz pozlatit.
Máme soupisku na zlato, ale soupisky tituly nevyhrávají.
Jeff Blashill, trenér USA