Rittig vyklouzl, o tunelování nešlo
Soud včera zprostil obžaloby obviněné z tunelování dopravního podniku. Včetně Rittiga.
PRAHA Pokud jste někdy slyšeli příběh o lobbistovi Ivo Rittigovi, který si za pomoci ředitele Dopravního podniku hlavního města Prahy Martina Dvořáka uloupl nezákonně 17 haléřů z každé prodané jízdenky, tak tenhle příběh se nestal.
Anebo se vlastně možná stal, ale nebylo na tom nic závadného.
Pražský městský soud byl včera vůči obžalobě opravdu nekompromisní. Smetl za tři hodiny osm let práce policie a státního zastupitelství včetně konstrukce o tunelování. „Skutek se částečně stal, ale nebyl trestným činem,“konstatoval dokonce dvakrát předseda senátu Petr Hovorka. Státní zástupce zločin celkem 17 obžalovaných podal jako ucelenou mozaiku, aby jí soudce jako celku uvěřil. Tady holt nikdo nebyl přistižen při činu jako David Rath. Jenže Hovorka celé konstrukci neuvěřil a rozebral ji žalobci Adamu Borgulovi kamínek po kamínku.
Sportovní terminologií řečeno, Ivo Rittig byl včera už před hlavním líčením favoritem a státní zástupce Adam Borgula naopak outsiderem.
Soud totiž už dříve odmítl jako důkaz uznat klíčové odposlechy z Rittigovy provizorní úřadovny v hotelu Ventana, kde o jízdenkách mluví a přemýšlí, jak se pomstít těm, kteří korupci oznámili.
Prohra státního zástupce však včera byla možná ještě drtivější, než se čekalo, a zdaleka nešlo jen o neuznané odposlechy. Obžaloba stála na tom, že obvinění vyváděli peníze z dopravního podniku, účtovali nadbytečné poradenství a kvůli tomu byly zakázky předražené. Vydělat měli desítky milionů.
Počátek kauzy se vztahuje ke dvanáct let staré historii. Ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák podle policie čerstvě po svém nástupu v roce 2007 účelově vypověděl zakázky na tisk jízdenek a na prodej kuponů v okénkách v metru. A zadat je měl spřízněným společnostem. Tržbu ze zakázek pak dle obžaloby prohnal dalšími firmami, aby na konci inkasoval peníze on sám a zmiňovaný Ivo Rittig.
Skoro totéž údajně udělal se zakázkou na elektronickou jízdenku, kterou nemusel nikomu vypovědět, protože byla nová.
A co na to soud? Ten včera konstatoval, že všichni jsou nevinní, a pak předčítal obsáhlé odůvodnění. Některé obžalované už pak odůvodnění ani příliš nezajímalo a věnovali se displejům mobilů. Rittig ani nedorazil.
Jak soudce rozprášil obžalobu
Žalobce Adam Borgula tušil už před včerejším jednáním, že soudce mu není úplně nakloněn. Nepřipustil klíčové odposlechy.
Předchozí poměřování sil v příbuzné kauze Oleo Chemical přitom skončilo tak, že někteří obžalovaní z tunelování firmy byli kvůli těmto odposlechům opravdu odsouzeni. Rittig byl i tehdy zproštěn.
Oleo Chemical vyráběla biopaliva a její manažeři z ní vyvedli 20 milionů. V obou kauzách se třeba objevuje jméno Petera Kmetě. V případě Oleo Chemical byl odsouzen k trestu vězení, v aktuální kauze, kde vystupoval jako majitel společnosti Cokeville Assets se sídlem na Britských Panenských ostrovech (sem směřovala část peněz z jízdenek) ,je zproštěn obvinění.
Soudce Petr Hovorka to totiž vzal z jiného konce. Podle verdiktu Dvořák hospodařil, jak hospodařit měl.
Soudce začal vysvětlením, že Dvořák měl právo předchozí zakázku na prodej kuponů u okének vypovědět. V ohrádce podle soudce vícero svědků popisovalo, že dosavadní služby nebyly kvalitní. „Dopravní podnik měl objektivní důvody k vypovězení smlouvy, která byla ještě z 90. let,“uvedl Hovorka.
Vyhozený dodavatel Jaroslav Šoch u soudu v průběhu dokazování tvrdil, že do nové soutěže se vůbec nehlásil, protože měl pocit, že jeho nástupce je vybrán předem. Soud tento detail přešel.
Dál měl soudce za to, že ani Dvořákem vypsaná nová zakázka nebyla nějak diskriminační. Bylo v ní jediné speciální kritérium – totiž že vítěz musí mít certifikát kvality. Ten sice neměla ani nová firma Crosspoint, ale dokázala si ho opatřit u subdodavatele, což opět soudce nijak nezpochybnil.
Nepomohlo ani pracné dokazování státního zástupce Borguly, že firma obžalovaných Crosspoint vyhrála se slibem, že prodejci v okénkách budou umět anglicky. Což neuměli a zadruhé cizinci stejně tvoří mizivé procento klientely. Dalším bodem v obžalobě, kterou soudce „roztrhal“, bylo údajné předražení nové zakázky. Podle soudce měla firma Crosspoint marži pět procent, která není přemrštěná.
Co naopak Hovorka zpochybnil, byl výpočet škody. Obžaloba škodu jen za první skutek (prodej kuponů v okénkách) odhadovala na 300 milionů korun. „Ve znaleckém posudku byly matematické chyby,“oponoval Hovorka.
Cenina vyšachuje konkurenci
Druhý a asi nejznámější skutek se týkal tisku jízdenek. To je těch často citovaných „17 haléřů z každé jízdenky pro Rittiga“. Podle státního zástupce obžalovaní vymysleli fígl, že jízdenku prohlásili za ceninu a údajně kvůli problémům s paděláním vypověděli smlouvu starému dodavateli. Když byla jízdenka cenina, zakázka se mohla podle zákona zadat bez soutěže a skončila ve spřízněné tiskárně Neograph, odkud už vedly cesty k Rittigovi.
Soudce měl opět přesně opačný názor než žalobce. Na prohlášení jízdenky za ceninu nespatřoval nic špatného. „Jízdenka ceninou je. Je chráněna proti padělání a má platební funkci,“uvedl Hovorka.
A zase pár zvláštních okolností: Původní dodavatel, kterého obžalovaní nahradili „svým“Neographem, byla sama Státní tiskárna cenin, která produkuje české bankovky. Navíc jestliže bylo důvodem změny dodavatele padělání, tak i ty nové, „nepadělatelné jízdenky“nakonec padělány byly. Soud byl však neoblomný.
A do třetice, trestný čin neviděl soud ani v zakázce na elektronickou platební peněženku (v podstatě obdoba dnešní SMS jízdenky). Protože šlo tehdy o novou technologii, vedení dopravního podniku nemohlo vycházet z žádných obvyklých cen. Jinými slovy, nemělo možnost s něčím srovnávat a tedy zakázku vědomě předražit.
Peněžní toky z dopravního podniku po ostrovních daňových rájích až k Rittigovi, soudce Hovorka vůbec nezmínil. Žalobce předtím argumentoval, že šlo o praní špinavých peněz. Ostatně postoj soudu v tomto ohledu byl de facto logický. Když předtím došel k závěru, že nešlo o špinavé peníze, je vlastně jedno, co s nimi pak obžalovaní dělali.
Rozsudek však není pravomocný. Státní zástupce se celkem očekávaně odvolal. „Trestní řízení není o pocitech státního zástupce,“komentoval verdikt státní zástupce Adam Borgula. Martin Dvořák kupodivu neprojevil žádnou radost, že nad Borgulou vyhrál a z jednací síně vyšel pořádně nabroušený. „Největší peklo jste vy novináři,“vynadal pak shromážděným žurnalistům do mikrofonů a obvinil je, že média psala o důkazech v jeho neprospěch a opomíjela jeho obhajobu. „Ve spise byly posudky, které jasně řekly, že z dopravního podniku nebyla vyvedena ani koruna,“sdělil Dvořák. „Všechno byla osobní vendeta Karla Randáka vůči mně,“uvedl Dvořák. Randák byl bývalý zpravodajec, který spolupracoval při objasňování kauzy s protikorupčním fondem.
Borgula s Rittigem se kvůli odvolání utkají ještě u vrchního soudu.