Inkluze: mimořádně nadané děti mají smůlu
Mimořádně nadaných dětí je ve školách zhruba patnáct set. Tolik je jich alespoň evidováno ve školních statistikách. Jde o děti, u nichž učitelé nebo rodiče rozpoznali vysoce nadprůměrnou inteligenci a ve školní poradně to potvrdili.
„Jenže bychom jich měli mít kolem třiceti až čtyřiceti tisíc,“říká psycholožka a odbornice na vzdělávání nadaných dětí Šárka Portešová z Masarykovy univerzity v Brně.
Za dva roky od té doby, co začala platit takzvaná inkluzivní vyhláška, se podle ní na rozdíl od dětí s handicapem péče o nadané děti příliš nezlepšila. Učitelé dále neumějí tyto děti rozpoznat. Ani u těch, kde se nadání rozpoznat podaří, není vyhráno. Ministerstvo slibovalo, že v rámci inkluze dá školám peníze i na péči o nadané děti. Z miliard na inkluzi jdou ale na rozvoj nadání jen jednotky milionů.
Nadané dítě nemusí být dítě se samými jedničkami, přestože si to spousta učitelů stále myslí, říká psycholožka a odbornice na vzdělávání nadaných dětí Šárka Portešová z Masarykovy univerzity v Brně.
Jak se stane, že nadané dítě ve škole neprospívá?
Dítě musí ve vyučování vidět něco smysluplného. Když vyučování jeho intelektuální kapacitě neodpovídá, jako smysluplné ho vnímat nebude, nudí se, může vyrušovat, učitelé si ho zařadí mezi problematické žáky. Nebude usilovat o to, aby bylo ve škole dobré. Nadání neznamená, že je dítě motivované podávat výkon, ve třídě jsou s ním jiné děti, které budou za těchto podmínek motivovanější a jsou často také vnímané jako šikovnější.
Co tedy tyto děti potřebují?
Potřebují své nadání systematicky rozvíjet, ale to neznamená, že dostanou při vyučování úkol navíc, aby se nenudily. Na to učitelé nejsou připraveni, chybějí jim k tomu také materiály. My tu například máme páťáka, který chodí do vesnické malotřídky. Je tak akcelerovaný, že si sám sestavuje učebnici na úrovni osmé třídy. Sedí ve třídě a učí se sám, v té škole nejsou ani učitelé, kteří by měli aprobaci pro druhý stupeň.
Co byste v takovém případě doporučila?
Dětem, jako je on, by pomohlo například, kdyby pro ně bylo k dispozici systematické, třeba i online, vzdělávání. Nestačí dát nadaným v mezičase křížovku nebo rébus navíc, aby nezlobily. To je nerozvíjí adekvátně jejich možnostem.
Mají s tím někde jinde než u nás zkušenost?
Je tu například pětatřicetiletý výzkum z USA na dětech, které byly včas identifikované jako nadané v matematice. Sledovalo se, co všechno umějí, vynechávali s nimi úvodní nebo opakovací lekce, na míru jim připravovali kurzy, některé i online, které jejich nadání rozvíjely. Tyto děti se velmi dobře uplatnily v životě a také měly méně sociálních a emočních problémů.
Jak to spolu souvisí?
Pokud se u intelektově nadaných dětí nevěnujeme jejich rozvoji, sociální a emoční problémy následují. Ony se rády učí, dozvídají se nové informace. Když od nich chce učitel totéž co od ostatních dětí, nedostávají je, nudí se, zlobí, nevidí ve škole smysl. To formuje jejich osobnost a důsledky se samozřejmě projeví na všech frontách.