Wagnerové i Vágnerové, pozor!

Předpokládalo se, že vyhynul či byl vyhuben s pásovci či s mastodonty. Pro vědu byl popsán na základě pozůstatků z vykopávek předkolumbovských kultur v argentinské části Gran Chaca. Stalo se tak roku 1930 a z té doby pochází i jeho vědecké jméno Catagonus wagneri, pekari Wagnerův.

Na počátku 70. let přišel zoolog Ralph Wetzel s překvapivým sdělením: V Gran Chacu objevil žijící zástupce domněle vyhynulého/vyhubeného sudokopytníka! V té době se pekari Wagnerův nepříliš početně vyskytoval jen v trnitých lesích Gran Chaca a postupem času se zařadil mezi ohrožené druhy. Jeho současné stavy v přírodě nejsou známy; v nejlepším případě půjde o tisíce jedinců. Proto v Paraguayi funguje výzkumná a chovná stanice pro pekariho Wagnerova – Proyecto Taguá – a v rámci evropských zoo probíhá od roku 2015 záchovný program tohoto druhu. Zapojila se do něj i Zoo Praha, pro kterou kurátorka Barbora Dobiášová získala v roce 2016 čtyři pekari Wagnerovy.

Šlo o prestižní záležitost, ale příliš jsme nečekali, že by vzbudili větší zájem veřejnosti. Jde sice o ohrožené, ale přece jen „prase“. Byly to liché obavy. Roli sehrála i skutečnost, že v Česku žije 2 689 Wagnerů a Wagnerových, 668 Wágnerů a Wágnerových, 3 738 Vágnerů a Vágnerových a 454 Vagnerů a Vagnerových. Myslím, že díky jmenovcům a zejména jejich (škodolibým?) přátelům je pekari Wagnerův v počtu sponzorů a adoptivních rodičů hned za populární gorilou nížinnou.

A nyní je tu další příležitost. Naši pekari mají dva potomky. Narodili se před dvěma týdny. Jsme přitom teprve třetí evropská zoo, kde se to podařilo! Narození přišlo jen pár měsíců poté, co desítky pekariů v Proyecto Taguá podlehly neznámé smrtící chorobě, která asi sužuje i volně žijící populaci. Význam chovu v zoo tím nabyl na významu. Ať se jmenujete jakkoliv, budeme vám vděčni, když jej podpoříte! Podrobnosti najdete na www.zoopraha.cz/wagner.