Královnu vyprovodily zvony
Před 135 lety na Hradě zemřela Marie Anna Savojská, poslední česká korunovaná královna
HRADČANY Dunící zvony všech pražských chrámů, domy zahalené do černého flóru, rozsvícené plynové lucerny a desítky tisíc lidí v ulicích české metropole. Tak se Praha v květnu před 135 lety loučila s Marií Annou Savojskou, poslední vladařkou ozdobenou českou svatováclavskou korunou.
Průvod s vdovou po císaři a českém králi Ferdinandovi V. se na poslední cestu českou metropolí vydal z Pražského hradu. Konec byl na dnešním hlavním nádraží, tehdy nádraží Františka Josefa I.
Urozená dáma churavěla od počátku roku 1884. „Lékaři jí operovali kýlu, v důsledku toho musela zůstat na lůžku,“uvedl historik Antonín Liška. Poté se objevil zápal plic a v důsledku proleženin se přidružily další komplikace, kterým osmdesátiletá Marie Anna podlehla.
„Před uložením do rakve císařovna spočívala uprostřed ložnice na parádním loži. Tahy jejího obličeje byly zcela klidné, smrtelnými zápasy zcela nepoznamenané,“popsal smuteční salon časopis Zlatá Praha. Královna zanechala testament, v němž si jako bohabojná věřící přála jen skromný pohřeb.
To však záhy změnil císař František Josef I. Smuteční slavnosti se staly jedněmi z největších, jaké Praha v té době prožila. „Škadrona jízdy, dvorní sluha na koni, dvorní povoz s kaplanem průvod zahajovali,“popsal ceremonii tisk.
Černý pohřební vůz obklopený služebnictvem a uherskou jízdní stráží byl zapřažen za šestispřeží vraníků uprostřed konduktu. Na konci průvodu opět pochodovali kavaleristé a infanteristé pražské posádky. V ulicích se tísnilo okolo 60 tisíc lidí. Z nádraží Františka Josefa I. vlak s královniným katafalkem zamířil do Vídně.
Královská cesta do Prahy
Takřka 45 let prožila v Praze „na výminku“císařovna a královna Marie Anna. Českou metropoli Marie Anna již znala, v roce 1836 sem zavítala s chotěm Ferdinandem za radostnějších okolností, na královskou korunovaci.
„Ferdinanda V. korunoval pražský arcibiskup Ondřej Alois Ankwicz, jeho manželku Marii Annu Savojskou arcivévodkyně Marie Terezie, abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen a císařova sestřenice,“popsal historik Vít Vlnas. Nikdo v roce 1836 netušil, že jde o poslední korunovační akt v Čechách.
Marie Anna slavnostní ceremonii mohla vnímat také jako odměnu za politicky motivovaný sňatek s Ferdinandem V., churavějícím a nevzhledným mužem, s nímž nemohla prožít normální manželský život. Ferdinand trpěl epilepsií, měl neforemnou hlavu, podle pamětníků sebou při chůzi podivně trhal.
Obavy Ferdinandových rodičů, že syn trpí duševní nemocí a nedokáže po otci Františku I. převzít vládu, se však nepotvrdily. Naopak, mladý budoucí král a císař zvládl kromě výuky němčiny i francouzštinu, italštinu a češtinu. Získal též velmi dobré znalosti botaniky, techniky či heraldiky, dokázal i zdatně muzicírovat. Na Pražském hradě Marie Anna
s ním na klavír hrával například Bedřich Smetana.
„Ferdinand V. byl jako panovník osobně slušný a dobrosrdečný, nicméně nenadaný železnou vůlí. Zůstával ve stínu svých ministrů. Zásluhy měl však na industrializaci Rakouska, zajímal se o nové průmyslové postupy či o rozvoj železnic,“uvedl Vít Vlnas. Historici Ferdinanda V. považují i za odpovědného státníka. V krizových okamžicích revolučního roku 1848 odmítl nasadit proti bouřícím se Vídeňanům armádu. „To nebyl projev slabomyslné loutky,“uvedl Vlnas.
Poté, co na sklonku roku 1848 v Olomouci Ferdinand V. abdikoval na rakouský císařský trůn ve prospěch synovce Františka Josefa I., odjel s chotí na penzi do Prahy. Prvním příbytkem se jim staly apartmány v prvním patře Hradu. Poté se přestěhovali do rezidence v jednom z křídel na druhém nádvoří.
Vůči svému strýci se František Josef I. zachoval velkoryse. Dvůr politických důchodců na Pražském hradě tvořilo 65 sloužících, manželský pár dostával roční apanáž půl milionu zlatých, k dispozici měli také zámky v Ploskovicích a Zákupech na severu Čech.
Stárnoucí mecenáši
Marie Anna Savojská a její manžel se v Praze stali populárními postavami. Jejich hlavní doménou se stala dobročinnost. Královna ze svých peněz přispívala nemalými sumami na charitu. „Tisíce ústavů vzdělávacích a blahočinných velebí císařovnu a královnu Marii Annu jako nejštědřejší svou příznivkyni,“napsaly například Národní listy.
Ferdinand za tisícové sumy nakupoval obrazy do pražské obrazárny i sbírkové předměty pro Národní muzeum, velké částky dával na humanitární účely. Pomáhal obětem povodní či požárů. „Ferdinand V. byl pro Čechy živoucím dokladem platnosti českého státního práva,“uvedl k tomu historik Jiří Rak.
Pražané Marii Anně a jejímu choti složili dojemný hold například při velkolepé oslavě jejich stříbrné svatby roku 1856. S gratulací na Pražský hrad si pospíšil nejen pražský purkmistr Václav Vaňka, ale i čelné osobnosti českého kulturního života.
Nechyběl mezi nimi K. J. Erben anebo V. K. Klicpera. Tisk se hemžil vlasteneckými básněmi. „Šťastné bylo jejich panování, blaho kvetlo jim i národu,“veršoval v té době oblíbený poeta Boleslav Jablonský.
O churavějícího manžela císařovna pečovala až do léta 1875, kdy Ferdinand V. podlehl zápalu plic. Devět zbývajících let svého života prožila Marie Anna v černém, především ve společnosti italských kněží, s několika dvorními dámami a služebnictvem.