Tradiční Evropa jde do kytek
Ideje z pařížských bouří roku 1968 se rychle staly základem moci nové generace vědců i politiků. Ti útočí na základy naší společnosti. Jenže nikdo z nich nežil – tak jako já – léta mezi cizími etniky, aby na vlastní kůži poznal, že vše na tomto světě má s
Vroce 1968 se u nás ve východní části Evropy bojovalo proti zlu komunismu a socialismu. Na opačné straně virtuální barikády v Paříži bojovali studenti proti zlu kapitalismu. Jistě, zlo je všude, na obou stranách. Jenže vždy si z něj někdo udělá svůj základ moci. Studentské ideje z Paříže rychle prorostly do všech světových kampusů Západu od Oxfordu po Harvard a staly se mantrou nové generace vědců i politiků. Jožka Fischer byl typickým představitelem, od členství v Proletářské unii pro teror a destrukci po křeslo v západoněmecké vládě. Bylo jim vhod cokoliv, co rozkládalo kapitalistickou společnost zevnitř i zvenku a znělo nově, neotřele. Někdo to nazývá novými neomarxistickými proudy. Pod jejich střechu se tak brzy dostal militantní islamismus, davová imigrace připomínající stěhování národů, prosazování mohamedánské kultury na úkor naší křesťansko-židovské s kořeny v Řecku a Římě.
Vnitřně útočí na základy naší společnosti, zejména na tradiční rodinu. Patří k nim metody militantního feminismu, časem přerostlé v genderismus s různými výstřelky jako hnutí MeToo, jehož aktivistky vyostřily situaci doslova terorizováním s obyčejným nařčením, které netřeba doložit. Patří k nim i umělé vyvyšování jinak sexuálně orientovaných, homosexuálů a leseb, případně i jiných forem, nad všemi ostatními, s uznáváním jejich vzájemných manželství i s adoptováním dětí. Nic proti nim, ale ať mají stejná práva jako ostatní.
A když muž nemůže (zatím?) mít děti, má to tak i zůstat. Jinak je to proti přírodě, ale tam se vývoj, zásluhou těchto proudů, bohužel žene. Nelze se proto divit vzniku třetího pohlaví majícího všechna práva, ale zřejmě již ne povinnosti původních dvou pohlaví. Pak přijdou další a další pohlaví a náš svět se totálně zevnitř rozloží, aby jej pohltila cizí etnika, která si své rodiny drží, a proto nás zaplaví svými dětmi.
Kdo však jen špitne, že se tím bortí základy naší civilizace, které se budovaly tisíce let, je okamžitě znemožněn a onálepkován jako rasista – a tím je v naší společnosti vyřízen. Jako konzervativec naopak sázím na sociální instituci rodiny, církev a lokální společenství řídící lidské spolužití. Tak jak to řekl britský historik Niall Ferguson.
Podporování zejména islámských hodnot na úkor našich se stalo další mantrou západních politiků vyrostlých právě na postulátech
studentských bouří v Paříži roku 1968. Snaží se tím jakoby chránit svět od nacistických hrůz, zatímco děsy komunistických hrůz se nenápadně opomíjejí. Jasně, je to dáno společenskou dichotomií vítězných mocností Spojenců, kdy do vítězné trojky vedle dvou kapitalistických států patřil i stát komunistický, Sovětský svaz, bez něhož by samozřejmě Hitler nepadl. Kdokoliv proti importování islámských hodnot, podobně jako proti masové islámské migraci do Evropy něco namítne, je také okamžitě nařčen jako rasista a společensky vyřízen.
Nové stěhování národů
Před třemi lety jsem o zahájené destrukci bělošského světa napsal článek, v němž jsem Angelu Merkelovou nazval vůdcem jakési genocidy bělochů, čímž měla být v hyperbolické symbolice nastíněna možná černá budoucnost evropské společnosti. Ostatně i Ferguson to formuloval podobně: „Všechno to má jednoho jmenovatele – je třeba dekonstruovat mrtvého bílého muže.“Tehdy jsem byl sepsut jako arogantní rasista. V první řadě proti mně pláli mladí nadšenci osočováním z xenofobie, placení různými organizacemi s evropskými fondy, stipendii, dotacemi a podporami. Exrektor Jiří Zlatuška, zřejmě vyrostlý na postulátech pařížských studentů-revolucionářů, mě v zápalu dokonce nazval Mengelem. Nikdo z nich ale nežil léta mezi cizími etniky v Africe, Americe či v Asii, aby na vlastní kůži poznal, že vše má na tomto světě své místo a nelze z toho dělat bramboračku babylonské věže.
Merkelová a jí blízcí se stali vítači cizích etnik nejen z míst zasažených válečným konfliktem v Sýrii, kterým je přirozeně zapotřebí pomáhat s azylem, ale vlastně odkudkoliv z Afriky a z Asie. Podpořili tak novodobé stěhování národů do Evropy. I v 5. až 9. století pochodovaly vlny cizích etnik z Východu na Západ, aby jej vandalsky zničily a obsadily. Tenkrát se však Evropa bránila, podobně jako proti tureckým hordám janičářů v 15. a v 17. století. Nyní jim korektnost otevírá brány. Anebo madame Merkel už od té doby trochu prozřela?
Ano, ať cizinci jiných náboženských orientací, muslimských, buddhistických, hinduistických, konfuciánských, zoroastrických či animistických, podobně jako příslušníci menšinových sexuálních orientací, mají svá práva stejná jako příslušníci bělošského světa, ale ne větší. Tak, jak je tomu například u mých indiánských etnik v Amazonii. Každý se po příchodu musí přizpůsobit a přijmout jejich kodex chování už jen proto, že je hostem. Asi tak, jako když se adoptuje děcko do rodiny, přijme její způsob života. Z dítěte adoptovaného do islámské rodiny vyroste muslim, jako jimi byli janičáři, podobně děti vychované v Hitlerjugend byly fanatičtí nacisté. Opak je dnes bohužel pravda: cokoliv útočí proti tradiční rodině, proti evropské bělošské společnosti, je vysoce korektní a je to třeba přijmout jako novou normu, dogma. Marxismus selhal v ekonomice a prohrál s pravicí Západu, zato levice v novém hávu neomarxismu vede politiku světa. Naše revoluce z roku 1968 prohrává.
Hlavně moc. I s plnovousy
Jistě, jsem z Evropy, tedy Evropan, ale v každém případě hrdý Čech, i když je mi jasné, že vývojem mé vlastenectví vyšumí a za pár stovek let se moje češství stane jen součástí jakéhosi folkloru. Otázkou jen zůstává, zda se rozplyneme do evropanství na základě původních judaisticko-křesťanských kořenů, nebo do evropanství s islámskou kulturou a jurisdikcí. Nemám však jediný důvod, abych tu druhou variantu aktivně podporoval.
Vážím si každé věrouky v celém širém světě, ale vše má své místo. Tak jako muž a žena mají své nezadatelné místo, má ho i každá víra. A tak ať si s klidem někde v arabském světě sekají zlodějům ruce podle tamních zákonů, ať si veřejně stínají své princezny, které sešly z cesty své víry, ať mají své čtyři manželky. Tak je to správné. U nich. A jinde, třeba v Amazonii, mají třeba krvavé iniciace chlapců. A je to také správné. U nich. V Africe zase mají ženské obřízky, a jakkoli se nám to nemusí líbit, i to je u nich správné. Každý tento kulturní znak má svoji nezastupitelnou roli v jejich kultuře, k níž dospěli svým vývojem a mají na něj plné právo. Nemají však žádné právo, aby jej rozšiřovali jinam, na úkor jiných, místních kulturních znaků. Tomu se pak říká invaze.
Ano, za mnohé zlo v dějinách může Západ, konkrétně západní Evropa, která si před pěti stoletími rozparcelovala svět, aby z něj chamtivě kořistila včetně otrokářských hrůz. Získala tak bohatství, z něhož žije dodnes. Zdá se, že se karta obrací, hlavně díky nové korektní ortodoxii. Proti ní veřejně vystoupí jen málokterý politik či vědec. Bojí se. Byl by označen za rasistu. Ztratil by reputaci. Jsou však jedinci, kteří se nebojí vystoupit s otevřeným nekorektním konzervativním hledím proti většinové mase. Právě historik Ferguson se svými odbornými názory a vědeckým pojmenováním toho, co já jen cítím a prezentuji po svém, postavil proti celému korektnímu Západu. Proti biči upletenému z nového dogmatu vyrostlého ze studentských bouří v Paříži, ne nepodobného inkvizici, který jedním mávnutím odsoudí a zavrhne kohokoliv, kdo se vychýlí z korektní ortodoxie.
Korektnosti menšiny revolučních studentů se v uplynulých třiceti letech podvolily elitní univerzity světa tak, že nyní vládne levice. Konzervativně smýšlející vědci byli vyštípáni neomarxisty a nastoupila nová levičácká ortodoxie a elita. Když někdo proti ní vystoupí, lůza na sociálních sítích jej znemožní. A kdo se jej zastane, je sám rasista.
Tento bič nového dogmatu si ochočil politiky i vědce Západu, kteří chtějí být na výsluní a podílet se na rozdělování dividend národních bohatství. Pokud tu za padesát let bude třeba nadvláda musulmanů, nechají si tyto evropské elity rychle narůst plnovousy a budou nosit šátky či turbany, jen aby si zachovaly podíl na moci. Úplně stejně, jako tomu bylo před lety na Balkáně obsazeném vojsky sultanátu.