Boj o europarlament ukázal frustraci Evropy

Volby do Evropského parlamentu oslabily tradiční strany

BRUSEL Byl to nepřehlédnutelný voličský šťouchanec tradičním stranám. Klíčové volby do europarlamentu, nejdůležitější za posledních 40 let, kdy se hlasuje v přímé volbě, ukázaly rozladění voličů z mainstreamové politiky.

Lidovci a socialisté si sice zachovali postavení nejsilnějších frakcí, už ale nemají většinu. Dekády jejich evropské dominance jsou pryč.

Jak se rýsovaly příští projekce křesel a příští evropské frakce, každý si je interpretoval po svém. Trend je ale zjevný. Volby znamenaly především odmítnutí tradiční frázovité a mdlé politiky. Zavedeným stranám zazvonil pomyslný budíček.

„Elektorát naznačil, že si přeje změnu, raději nové tváře než zavedené strany, které tu byly po dlouhé dekády,“uvedl Mark Leonard, šéf think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy.

Voliči dali najevo, že chtějí měnit zavedené pořádky. A hodně hlasitě, účast byla tentokrát vysoká, nějakých 51 procent. Lidé hledali někoho, kdo by jim nabídl odpověď na jejich starosti. Nezaměstnanost, chřadnoucí zdravotnictví, škodlivé emise či imigraci.

V poli poražených skončili prezident Emmanuel Macron i kancléřka Angela Merkelová, hybatelé unijní politiky. Koho však místo nich? Možné alternativy se nabízely zleva i zprava.

Italy či Maďary přitáhla nabídka protiimigrantských politiků, jako jsou Viktor Orbán a Matteo Salvini. Z podobné části voličského spektra těžila i Marine Le Penová či rakouský kancléř Sebastian Kurz. V Belgii či Německu zase zabodovali Zelení, kteří se stali pro mnohé náhradou za uvadající evropské socialisty.

Obě hlavní frakce europarlamentu, lidovci a socialisté, budou odkázány na spolupráci s ostatními, zejména posílenými liberály (ALDE), se kterými se chce spojit i koalice Obroda prezidenta Macrona.

Domluvy ale budou složitější než dříve. Tím, že posílí kraje politického spektra, patrně odstartuje střet o to, jakým směrem se má Evropská unie posouvat. Nový parlament bude odrazem mnoha nesmiřitelných nálad napříč Evropou.

Složení europarlamentu bude podle analytika Marka Leonarda spíše proevropské, už ale nemá mandát pokračovat ve stejném duchu jako dosud.

Posílené strany zleva i zprava si budou chtít vzít větší slovo. Do politiky budou mluvit nové tváře. Třeba v zahraničí nepříliš známý německý kandidát Zelených Sven Giegold, který se po úspěšném angažmá v eurovolbách dočkal aplausu jako spasitel evropské levice.

Zeleným se dařilo i ve Francii či ve Finsku. „Uspěly strany, které dokázaly mobilizovat voliče se zájmem o klimatické změny a sociální spravedlnost,“řekla politická komentátorka Maryan Abdulkarimová.

Naopak tradiční strany trvají na tom, že se nic nemění. „Volby vyhráli ti, kdo chtějí pracovat v Evropě a pro Evropu, a nikoli ti, kdo ji chtějí zničit,“hodnotil víkendové hlasování Margaritis Schinas, mluvčí Evropské komise.

Parlament bude mnohem rozdělenější než dříve. Na jeho půdě se bude jednat o dvou zcela odlišných vizích. O integračních představách prezidenta Macrona na jedné straně a na straně druhé o posílení role národních států, které chtějí lídři, jako je Salvini či Orbán. Bude to těžká debata.

Protivníci se budou složitě domlouvat. Třeba o tom, kdo bude příštím předsedou Evropské komise namísto dosluhujícího Jeana-Clauda Junckera. Už dnes se sjedou do Bruselu evropští lídři, aby diskutovali o možných jménech.

Evropské volby ve svém výsledku navázaly na voličské revolty proti mainstreamovým stranám, jakými byly třeba brexit či italské volby.

Univerzálním mottem euroskeptiků bylo tvrzení o „arogantních bruselských elitách“, které jsou podle nich na hony vzdáleny starostem běžných občanů. Na druhé straně stojí Zelení, kteří se sice vyjadřují proevropsky, ale kritizují Unii za to, že se málo snaží v boji proti klimatickým změnám.

Ozvěny evropských voleb rezonují i domácí scénou členských zemí, možná dokonce víc než v Bruselu. Vítězný Salvini je v pokušení zúročit svůj úspěch, možná v Itálii vyvolá předčasné volby. Z opačných pohnutek míří k předčasným volbám Řecko, levicový premiér Alexis Tsipras utrpěl drtivou porážku.

Prezident Macron zase ve volbách ztratil šanci obhájit pověst evropského reformátora a zvrátit klesající domácí oblibu.