Chvilka pro demokracii

Na náměstích se hodně mluví o milionech chvilek pro demokracii, ale až teď jsme zažili tu podstatnou. Co nám řekla?

Včem přesně ovlivní naše životy výsledek voleb do Evropského parlamentu? Nepochybně v tom, jaká většina nově ovládne eurosněm a jak se díky tomu změní celá Unie. A naopak skoro vůbec tím, kterých 21 českých europoslanců zasedne do tělesa o 751 hlavách. Hned po příchodu do europarlamentu zaplují po dvou, třech nebo po pěti do politických frakcí, někteří tam snad něco málo ovlivní, o jiných už neuslyšíme.

Přesto je výsledek evropských voleb i vnitropoliticky důležitým signálem. V záplavě různých průzkumů preferencí jsou totiž nezpochybnitelným „průzkumem“na úctyhodném, více než dvoumilionovém vzorku těch, kdo k volbám přišli. Nota bene zhruba v polovině volebního období českého parlamentu.

Tento signál je však třeba číst způsobem, který odráží specifičnost evropských voleb. I když k nim u nás letos přišlo „rekordních“28,7 % voličů, pořád je to ani ne polovina ve srovnání s volbami parlamentními. K evropským volbám chodí hlavně voliči pravicoví, městští, proevropští – v Praze přišlo přes 38 %, skoro dvojnásobek toho, co na severu Čech a Moravy. A každá strana kandiduje jen s jedinou, celostátní kandidátkou, na níž až na výjimky nefiguruje jejich předseda, s nímž se jinak voliči nejvíce identifikují.

Takže lze sice samozřejmě udělat jednoduchou zkratku: kdyby dnes úplně stejně jako tyto evropské skončily i parlamentní volby, obsadilo by hnutí ANO jen čtvrtinu Poslanecké sněmovny, zatímco jeho oponenti zřetelnou většinu. Ale s politickou realitou to má společného pramálo. Výsledek eurovoleb neodráží přesně aktuální podporu stran, ale je zajímavou zprávou o dlouhodobějších posunech na domácím politickém spektru.

Dosud dominantní hnutí ANO si samo o sobě nemusí dělat z výsledku evropských voleb těžkou hlavu. Stejně jako před pěti lety je vyhrálo, dokonce už ne těsně, ale se slušným náskokem, zdvojnásobilo počet voličů a o polovinu zvýšilo počet svých europoslanců. To vše ve volbách, které Babišovu hnutí vzhledem k jeho nastavení a struktuře voličů příliš nesedí, protože jeho parketou byl a je čelní střet o domácí parlament. Takže i když je výsledek o třetinu nižší než pozice ANO v celostátních preferencích, nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se měla jeho éra chýlit ke konci.

Jiná věc je, rozhlédne-li se Andrej Babiš po zbytku politického spektra. Tradiční levici už ANO vyluxovalo tak, že KSČM si i při vyšší volební účasti s odřenýma ušima udržela počet voličů z minulých voleb, ovšem ČSSD se už druhé eurovolby po sobě propadá vždy ani ne na polovinu těch předchozích. Což je v posledním případě už hluboko pod pěti procenty a věští to vážný problém do budoucna. I když dnes asi výsledek eurovoleb neotřese vládou jako v roce 2004, kdy odstartoval pád premiéra Vladimíra Špidly, v ČSSD i KSČM nepochybně posílí hlasy kritiků argumentujících, že spolupráce s ANO je pro obě strany zničující.

Babiš v kruhové obraně

Hnutí ANO hrozí, že se uvítězí až k prohře, tedy k neschopnosti dopočítat se nějaké domácí většiny.

Na druhé straně dlouhodobě, od voleb k volbám, posiluje blok stran, které stojí ve výrazné opozici k Babišově vládě. A začínají v něm krystalizovat tři uskupení. Prvním je sílící ODS, stále více spolupracující s živořícími lidovci. Druhým je TOP 09, jíž se po komunálních volbách i tentokrát osvědčila čím dál užší spolupráce se STAN. A třetím prvkem jsou Piráti, dosud solitéři. Ti si sice spolu s hnutím ANO utrhli největší díl z voličů tradiční levice, ale ze strategických důvodů dnes spolupracují spíše s pravicí.

Právě na tom, co bude dál s tímto blokem, bude asi nejvíc záležet, jestli se Babiš uvítězí až k prohře, tedy k neschopnosti dopočítat se nějaké domácí většiny. Už dnes je uzavřen v kruhové obraně, která se stále zužuje. Udrží při životě dosavadní spojenectví včetně stran samotných? Anebo se mu povede uloupnout některou část z opozičního bloku? Pokud ne, pak třetí možnost znamená příští Pyrrhovo vítězství.