Létání jako zaručený zdroj stresu

Není to snadné psát svou „zpověď“krátce po příletu z New Yorku. Létání je rok od roku náročnější jak fyzicky, tak psychicky a rovněž finančně. I když můj let byl relativně klidný, přímý, bez mezipřistání, obsluha byla profesionální, jídlo snesitelné a v nabitém letadle společnosti Delta Airlines se nic mimořádného nestalo, byl to let únavný. Sedadla byla nastavena tak těsně, že se moje kolena tlačila na opěradlo přede mnou, které si navíc tam sedící spolucestující krátce po startu co nejvíc sklopil.

A cena letenek? Ano, mohou ušetřit ti, kterým nevadí odletět s úsvitem s nějakou obskurní leteckou společností, přesedat s patnáctihodinovou pauzou ve městě a v zemi, která je vůbec nezajímá. Ale co my, normální smrtelníci? Každý další rok znamená nový nebo vyšší poplatek za kdysi samozřejmé služby, zvyšuje se sazba za extra zavazadlo.

Z New Yorku jsem odlétal minulý pátek, den před populárním americkým svátkem Memorial Day. Odletová hala Delty na newyorském Letišti JFK se hemžila jako rozkopnuté mraveniště. Všude dlouhé fronty, někteří pobíhali, mnozí čekali ve frontách. Před bezpečnostní kontrolou se fronta vlnila čtyřikrát tam a zpátky.

Když už jsem byl téměř na řadě, přestala se fronta alespoň želví rychlostí pohybovat vpřed. Avšak Američané si vždy vědí rady. Přišel zřízenec (těch bylo všude vidět opravdu hodně, i ozbrojených samopaly) a naši dlouhou šňůru desítek cestujících odváděl bludištěm terminálu 4 až někam dolů k bezpečnostní kontrole bez dlouhého čekání: „Pojďte za mnou, držte se těsně za člověkem před vámi.“

Bylo snadné se ztratit v našem hadu probíjejícím se davy cestujících všech ras, věku, pohlaví a společenského postavení. Kam nás vedou, co bychom měli dělat,

kdybychom se v tom chaosu ztratili? Masová výroba moderního stresu.

Letadlo bylo tak plné, že v den odletu mně přišel e-mail od Delty nabízející stovky dolarů za změnu odletu. Ano, Delta, jediná společnost s přímými lety do Prahy, má tradičně plno. Nechápal jsem, proč České aerolinie před časem své přímé lety mezi Prahou a Severní Amerikou zrušily. Mohl by to vysvětlit Jaroslav Tvrdík, který v té době ČSA vedl?

Je to velká výhoda letět přímo. Přesedání na obrovitých letištích nemá s pohodou nic společného. Stalo se mně v Paříži, že jsem nestihl přestup, na který jsem měl dost času. Můj konečný let s ČSA do Prahy nebyl uveden na světelné tabuli, a než jsem zjistil, kterým autobusem mám odjet z jedné části mamutího Letiště Charles de Gaulle na druhou, můj autobus mi ujel před nosem. Další jel až za 20 minut, a když se k tomu přidalo úvodní zpoždění letu z New Yorku... Norwegian Air Shuttle mě sice příštím letem přemístily do Stockholmu, ale tam byl jejich let do Prahy plný a pro mne našly místo jen díky mým šedinám a zřetelné únavě. Místo přímého devítihodinového letu jsem cestoval 22 hodin.

Méně hektické přesedání je na menších letištích, například ve Varšavě. Navíc jídlo v letadlech LOT je nám bližší než to běžné komerčně upravované.

Nebude to ale trvat dlouho a já budu zřejmě létat výhradně přímo a jenom v první třídě. Pokud ovšem budu ještě létat a nebudu se piplat na zahradě mé zatím jen vysněné roubenky. Před odletem z New Yorku jsem si totiž v kiosku u nádraží v Great Necku na Long Islandu koupil los v megaloterii, kde první cena běžně bývá mezi 200 a 400 miliony dolarů. Prodavač mně slíbil, že má čísla určitě vyhrají. Po odečtení masivních daní mi zbude hromada milionů, které nacpu do matrace.