Zábradlí jako překážka, či věc bezpečí?
Vodíme lidi za ručičku, říká architekt o zbytečných zábradlích v pražských ulicích.
PRAHA Metropole je plná různých bariér. Zatímco některé mají chránit a dávat Pražanům pocit bezpečí, jiné jsou naprosto zbytečné a pouze komplikují cesty ulicemi. Reportér iDnes.cz prošel s architektem Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) Martinem Špičákem nejpalčivější místa.
Například ostrůvek tramvajové zastávky Koh-i-noor ve Vršovicích lemuje po celé délce černé zábradlí znemožňující přecházení mimo přechod. Ten však leží na opačné straně ostrůvku, zhruba 70 metrů od prvních dveří tramvaje.
Cestující tak volí daleko nebezpečnější cesty přes silnici – jen za deset minut zhruba dvacítka lidí zábradlí buďto přelezla, nebo je obešla. Do vozovky pak vstoupili v místě, kde se rozděluje na dva pruhy.
„Tady je namístě otázka, zda jsou ty dva pruhy opravdu potřeba a proč tady není přechod na kraji zastávky,“ptá se Špičák, který je jedním z autorů Manuálu tvorby veřejných prostranství. Dokument v roce 2014 vydal IPR a má zkvalitňovat veřejné prostory.
Ztráta ostražitosti
Nevhodná zábradlí s sebou nesou i další problémy. „Když je umisťujeme do ulic, zbavujeme lidi určité míry ostražitosti. Lidé na takových místech dávají méně pozor. Sice se cítí bezpečněji, ale jinde pak ostražitost chybí,“popisuje Špičák.
S tím však nesouhlasí pražský koordinátor BESIP Jiří Polomis. „Často se stává, že lidé vystoupí z tramvaje a bez adekvátního rozhlédnutí vstoupí do vozovky. Proto tam to zábradlí je,“vysvětluje.
Jenže podle Špičáka taková opatření jen vodí chodce za ruku. „Vnímáme je trochu jako nesvéprávné lidi, kteří se neumějí sami rozhodnout, kde je bezpečné přejít silnici,“dodává.
„Lidé si na tato opatření zvykli. Proto jim prostory přizpůsobujeme, aby prostředí bylo bezpečné pro všechny. Nemůžeme spoléhat, že všichni jsou obezřetní a vnímají prostor stejně,“reaguje Polomis.
V Praze jsou čistá prostranství bez bariér, jako třeba náměstí Republiky. Tramvaje zde jezdí na stejné úrovni jako chodci. Urbanisté těmto místům říkají sdílené prostory. Druhy dopravy v nich nejsou oddělené. „To je velmi blízké provozu v ulicích na začátku 20. století. Auta jezdila pomaleji a chodci mezi nimi kličkovali,“popisuje Špičák.
V místech, která nejsou zatížena silnou dopravou, taková řešení podporuje i výše zmíněný manuál. „Při smíšení více druhů dopravy se nikdo necítí být pánem situace a o to víc dává pozor na ostatní účastníky provozu. Subjektivní pocit bezpečí může být nižší, ale objektivní bývá zpravidla vyšší,“píše se v něm.
Estetika stranou
Argument bezpečí zavedl na část Staroměstského náměstí zhruba před třemi roky také citybloky. Každý díl je z půl tuny betonu a zastavil by rozjeté auto. „Jenže jsme v památkové zóně, kde se řeší každý vikýř, každé okno tady musí být dřevěné, a najednou sem může přijít žluto-černý prvek, který historické atributy nemá,“popisuje Špičák.
Bloky se nelíbí ani památkářům. „Záležitost s námi nikdo nekonzultoval, toto řešení považujeme za krátkodobé, nutné, ale nekoncepční a věřím, že odpovědné osoby vymyslí komplexní řešení na ochranu zdraví a životů obyvatel,“řekl již
v září 2017 ředitel odboru památkové péče magistrátu Jiří Skalický.
„Jednáme o modernějších a efektivnějších zábranách. Mohli bychom uvažovat i o možnosti úpravy vzhledu, stále je ale nutné upřednostňovat bezpečnost před estetikou,“reaguje mluvčí magistrátu Vít Hoffman. Podle něj by na mnoha místech mohly být výsuvné sloupky, jaké instaluje Praha 1.
Citybloky jsou však nevhodně použité i ve vršovické ulici Finská, kde zábrany vymezují na malém náměstí parkovací stání. „Tady je toho moc. Dřív to určitě bylo moc pěkné náměstí, jenže teď se z něj stalo parkoviště,“popisuje Špičák.
Podle něj by bohatě stačilo, kdyby z náměstí zmizely citybloky a parkování bylo vymezené třeba čarami na zemi. „Bylo by fajn, kdyby se náměstí zrekonstruovalo a parkování by trochu ubylo,“navrhuje Špičák.
Pomyslnou bariéru mnohdy tvoří i reklama. Ta dominuje okolí stanice metra Florenc. Je na lavičkách, billboardech, v zastávkách i na fasádách domů. „Bariéra je to především v tom, že to město není čisté. Není příjemné se tady pohybovat a trávit čas. Pro místní není příjemné sem chodit,“vysvětluje Špičák.
Vizuální smog se přitom podle něho dá velmi dobře řešit. „Stačí k tomu politická vůle a přísná regulace. Není to o dobrovolnosti, ale o pravidlech, které město musí nastavit a vymáhat,“dodává.
Video na idnes.tv