Velký zátah na máničky
Od rozpitého piva a diskuse o ústavě odvezli z hospody Na Hadovce 70 disidentů k výslechu
Bylo šest hodin odpoledne, čtvrtek 1. června 1989. V menším sále pražské hospody Na Hadovce se sešlo zhruba sedmdesát lidí. „Hlavní sál byl rezervován prý pro ‚svatbu‘ a my se museli tísnit v menším sále. Viděl jsem Ladislava Vaculíka, Jaroslava Opata,“zapsal si o tomto červnovém večeru do deníku Rudolf Battěk, chartista a také zakladatel Hnutí za občanskou svobodu (HOS). Jeho deník v současnosti připravují k vydání v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Sešli se, aby diskutovali o změnách v československé ústavě a právním řádu právě na pozvání HOS.
Nejprve jeden z organizátorů přečetl úvodní proslov. Podle záznamu v deníku byl k režimu značně kritický. Jen když do místnosti vstoupil vrchní, mluvčí kvůli obavám z toho, že se to donese na policii, plynule přešel k tématu plesové sezony. Pak si vzal slovo sám Battěk, se stejnou strategií. „Protože rovněž během mého projevu vešel do místnosti vrchní, přešel jsem lehce do tematiky plesové, což vyvolalo příznivou odezvu,“vzpomínal.
Krátký výslech a pak domů
Na polemiku o ústavě už ale nedošlo. Zhruba dvacet minut po šesté totiž do sálu vtrhla policie. „Vešli osvědčení příslušníci StB (Státní bezpečnost – pozn. red.) a SNB (Sbor národní bezpečnosti – pozn. red.) a prohlásili naše shromáždění za nepovolené,“píše Battěk.
Příslušníci z obklíčené hospody nejprve vyvedli Battěka a dalšího chartistu, Ladislava Lise. Odvezli je na služebnu, kde je vyslechli a pak propustili. Důkladnou prohlídku a krátký výslech popřáli i ostatním.
Hospody a restaurace byly místem, kde se účastníci disentu a příslušníci policie potkávali každou chvíli. Třeba při sledování tzv. podvratných živlů. „Udělat zátah na celou hospodu, to byl ale extrémní krok, to se stávalo výjimečně,“hodnotí události z 1. června před třiceti lety Pavel Mücke z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Něco takového se rychle rozkřiklo, a to normalizační policie nechtěla.
Zátahy na celé hospody byly problematické i z jiného pohledu. Provozovny třetí či čtvrté cenové kategorie, které si oblíbili členové disentu a undergroundu, měly různé typy štamgastů. A na pivo se tam rádi zastavili i zasloužilí soudruzi. „Na policii pak chodily stížnosti, že se při zátahu cítili jako podvratné živly, a přitom si jen po práci zašli na pivo,“vysvětluje historik Mücke.
Pozor na ústa
Jiné to bylo v malých a velkých městech. V těch velkých dávala hospoda relativní anonymitu, disidenti se mohli sejít v jedné ze stovky podniků a nebyli tak na očích. V malých městech pro změnu stačilo obejít dvě či tři hospody a policie měla dobrý přehled o tom, co se právě děje.
Anonymitu hospody ale využívaly obě strany, i příslušníci policejních složek. „Sjednávali si v hospodách schůzky, rekrutovali nové spolupracovníky, lanařili potenciální zdroje,“popisuje historik.
Není ostatně náhoda, že členové HOS, kteří se sešli Na Hadovce, si dávali pozor na ústa, když byl v místnosti vrchní. „Tak to bylo za všech režimů, už Hašek o tom píše ve Švejkovi. Konfidenti obcházeli hospody a lanařili obsluhu, i předlistopadová policie věděla, že v hospodě se informace získávají nejlépe,“přibližuje Mücke obavy účastníků červnového setkání Na Hadovce.
Když na to dnes disidenti vzpomínají, popisují i kuriózní situace. Ti dlouhodobě sledovaní své policajty znali, běžně se zdravili, dokonce spolu někdy měli i neformální dohodu.
Třeba jim „jejich“policajt pomáhal dojít v pořádku domů, když se v hospodě opili, protože kdyby jim cestou třeba spadl z mostu, měli by z toho průšvih. Samozřejmě, ne všichni dokázali na policejním dohledu najít i světlejší stránky.
Jak se na předlistopadovou dobu dívají sami policisté, kteří do hospod za „svými“disidenty chodili? „Ti z StB se k minulosti neradi vyjadřují, je to taková svébytná komunita. Obyčejní policajti, tam je to různé. Někteří říkají, že to byla práce. Někteří si represivnost režimu uvědomují, někteří se za to jakoby i omlouvají. Někteří si myslí, že měli pravdu, a říkají, že před Listopadem bylo líp,“dodává historik, který s nimi dělal rozhovory.