Ostrov, kde vraždí turisty
Thajský Koh Tao vypadá jako ráj, avšak jen do té doby, než tam zemřete Série vražd a záhadných úmrtí na thajském Želvím ostrově vyděsila zemi i turisty. A vrah ještě nejspíš nebyl dopaden.
Obloha se koupe v blankytu, pobřeží lemuje bílý písek a majestátní palmy, když se ponořím pod hladinu, ocitnu se v obřím akváriu. Jsem na thajském ostrově Koh Tao, dokonalém ztělesnění prázdninové idyly. Anebo také perfektním místě pro zločin. Právě tady v posledních letech za nejasných okolností přišlo o život jedenáct turistů. Až příliš na ostrov o rozloze pouhých jedenadvaceti kilometrů čtverečních.
„Koh Tao může být rájem, ale také velice nebezpečným místem. Turisté by zde neměli podléhat falešnému pocitu bezpečí,“napsal australský právník Ian Yarwood poté, co v září 2014 proletěly světovými médii fotografie dvou britských batůžkářů – Davida Millera a Hannah Witheridgové.
„Nikde jsem nebyl šťastnější,“svěřil se svým příbuzným David ve svém posledním telefonátu. Jen o něco později jeho bezvládné tělo leželo na konci hlavní ostrovní pláže Sairee ukryté mezi skalami poblíž jeho kamarádky, které někdo roztříštil hlavu motykou.
Byli to migranti?
Hrůzostrašné fotografie záhy pronikly na sociální sítě, kde od počátku velká část přispěvatelů neskrývala přesvědčení, že skuteční vrazi nikdy nebudou dopadeni, zvláště když jeden z vysoce postavených policistů okamžitě vyloučil, že by takto brutální zločin mohl spáchat nějaký Thajec. Následný vývoj událostí jim dal za pravdu.
Poté, co hlavní vyšetřovatel jako možného podezřelého označil syna starosty z Koh Tao, byl z celého případu odvolán. Krátce nato byli jako údajně skuteční pachatelé veřejnosti představeni dva barmští migranti. Ti měli v osudnou noc zavraždit o dvě hlavy vyššího Davida a následně znásilnit a zabít i Hannah. Přesvědčení o tom, že se jednalo o pouhé obětní beránky, však nikdy nezmizelo.
„Policejní trumfové eso v celém případě je jenom špatný vtip,“zpochybnil Ian Yarwood údajně klíčové důkazy shromážděné prostřednictvím testů DNA. Nádech filmového dramatu dodal celému případu facebookový post známého obou zavražděných a možného svědka. Zoufale totiž prosil o pomoc s tím, že místní mafie mu hrozí smrtí, kterou prý naaranžuje jako sebevraždu oběšením.
Kdyby děsivý případ mladých Britů zůstal výjimkou z jinak poklidného chodu věcí, mohlo se vše vrátit do starých zaběhnutých kolejí. Ale zpráv o podivných úmrtích v ostrovním ráji začalo přibývat natolik, že lze jenom těžko uvěřit tomu, že se ve všech případech jedná o pouhou nešťastnou náhodu.
„Koh Tao ovládá několik rodin, které si zprivatizovaly vše včetně spravedlnosti a kryjí sériového vraha, nikomu z mých známých tam nedoporučuji jet, dokud nebude skutečný pachatel za mřížemi,“říká český podnikatel Radim Chomič, který žije v Thajsku již patnáct let.
Jako mafie
Svět žijící podle vlastních zákonů na Koh Tao ustanovil svá pravidla ještě dávno předtím, než jeho krásy objevili turisté. Thajský záliv byl vždy tak trochu divokým místem. Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století ostrov sloužil pro internaci politických vězňů, o tři desítky let později v okolních vodách číhali piráti na vietnamské uprchlíky toužící se vymanit z kontroly komunistického režimu. Bezbranné posádky byly často oloupeny, muži zavražděni a ženy znásilněny. Sérií záhadných úmrtí jak by se Tao vracelo do této temné minulosti.
Jenom tři měsíce po vraždě Davida a Hannah bylo v pobřežních vodách nalezeno tělo Nicka Persona. Podle závěrů vyšetřování spadl z patnáctimetrové skály a utonul. Podle Personových rodičů místní policie nevyslechla jediného svědka a jejich syna někdo zavraždil.
Stejným způsobem se muži zákona vypořádali i s případem zedníka Lukea Millera, který měl v lednu roku 2016 utonout v bazénu baru Sunset. Jeho sestra však uvedla, že rodina obdržela svědectví s jinou verzí celé události. Také Miller se krátce před smrtí svěřil se svými pocity z thajského ráje, na Facebook napsal, že si připadá jako ve snu.
Se závěry vyšetřování se nesmířili ani rodiče třiadvacetileté Christiny Annesleyové, ta měla zemřít krátce po příjezdu na ostrov v důsledku požití antibiotik a alkoholu.
Jako sebevraždu uzavřela policie smrt Dimitriho Povse, přestože devětadvacetiletý Francouz byl ve svém bungalovu nalezen oběšený s rukama svázanýma za zády.
Zatím posledním jménem na černém seznamu je třiatřicetiletý turista Alexandr Bucspun, který se v říjnu loňského roku utopil nedaleko místa, kde byli zavražděni britští batůžkáři. Také v jeho případě vyšetřování vyloučilo cizí zavinění.
Opakovaná negativní publicita však nezanechala ostrov bez následků. „Návštěvnost poklesla o sedmdesát procent,“říká Michal Hemelka, který na Koh Tao již deset let provozuje penzion. O svoji bezpečnost se nebojí, na ostrově našel klid, který postrádal ve městě.
„Kdyby bylo vše, jak se píše v novinách, tak už tady nejsem,“říká. Jiní však svoji cestu do thajského ráje zvažují. Ostrovu Koh Tao se pro jeho četnou želví populaci říkávalo Želví ostrov, v poslední době se však o něm mluví zcela jinak, s přezdívkou mnohem temnější – ostrov Smrti.