„Ten krvavý cop mám před očima dodnes“

Čchen Kuang se v noci ze 3. na 4. června 1989 ocitl na náměstí Tchien-an-men v uniformě osvobozenecké armády. Jeho jednotku poslali, aby potlačila „studentskou rebelii“. Čchenovi tehdy ještě nebylo ani osmnáct. Vyfasoval fotoaparát, aby situaci pro potřeby armády zdokumentoval.

„Po akci padal na rozlehlé náměstí lehký deštík, ze zapálených věcí zmasakrovaných demonstrantů stoupal hustý dým,“popisoval scénu pro list South China Morning Post. Čchen Kuang chodil mezi troskami, fotografoval, když si najednou všiml svazku vlasů zamotaných do hořícího dřevěného kola. „Nemohl jsem odrhnout oči. Ten cop, který zřejmě patřil mladé dívce, se mi hluboce zaryl do paměti. Dodnes na tu scénu nemůžu zapomenout,“řekl. „Pokaždé mě rozruší, když někde spatřím vypadlé lidské vlasy, třeba jen na posteli nebo v koupelně.“

Když Čchen Kuang opustil armádu, absolvoval uměleckou školu a začal malovat, což bylo jeho snem odmala. Vzpomínky však nešly vytěsnit, staly se jeho prokletím. Hrůzné zážitky z tvrdého zákroku proti studentům zbarvily malířovo vidění světa do krvavě rudé. Namaloval několik cyklů týkajících se událostí před třiceti lety, v nichž převládá právě červená.

Jeho činnost začala brzy přitahovat pozornost „orgánů“. V roce 2014 strávil osmatřicet dnů ve vazbě, deník, fotografie a celkem 17 olejomaleb s tematikou masakru mu tajná policie zabavila.

Dnes je 47letý Čchen Kuang považován za jednoho z nejkontroverznějších umělců v Číně. „Mám strach, stále mě hlídají. Nemohu tehdejší události zpodobňovat přímo, ale v mém uměleckém projevu jsou nadále přítomny. Jsou hlouběji zakódované, ale jsou tam,“řekl. (kro)