Skladiště Evropy a sténající krajina

Naše země se ze srdce Evropy stává skladištěm Evropy. Právě výstavba nejrůznějších „logistických areálů“, a to vesměs na polích, která po staletí zúrodňovali naši předkové, je přitom jedním z nejmarkantnějších příkladů naprosto nesprávného nakládání s českou krajinou.

Nyní hrozí, že další z těchto skladišť by mohla vzniknout ve městě, odkud pocházím, v Mnichově Hradišti. Na dvaceti hektarech orné půdy bylo naplánováno vybudovat ohromné haly a obslužné plochy. Skvělý byznys pro majitele pozemků i pro developera, stejně jako posléze pro provozovatele těchto skladišť. Současně ale ztráta jak pro krajinu, tak pro město. Nejenže by betonem a asfaltem měla být zalita velká plocha půdy, ale také by se zvýšila dopravní zátěž. Přitom nově vzniklá pracovní místa – vesměs pro nekvalifikované síly – by pro místní obyvatele neznamenala prakticky žádný přínos, spíše naopak.

Bohužel, územní plán města začal již roku 1995 počítat s využitím dotčených pozemků pro účely lehkého průmyslu a skladování. Bezmála čtvrt století je však velmi dlouhá doba a jen málokdo se o barvičky v územním plánu zajímá průběžně. Namnoze až ve chvíli, kdy se objeví konkrétní záměr, propukne panika a začnou se podepisovat petice. Je tomu tak i v Mnichově Hradišti, v tomto případě navíc znejistělém skutečností, že vedení města jednalo s developerem o projektu a jeho úpravách řadu měsíců, aniž o tom byla informována veřejnost.

V Mnichově Hradišti už dlouho nežiji, ale jestliže v této rubrice pravidelně píši o úsilí na ochranu ohrožených druhů a jejich prostředí všude možně po světě, nemohu být lhostejný k tomu, co se děje v „mém“městě. Proto se i dnešním sloupkem připojuji ke snaze, aby jedno zdánlivě bezvýznamné pole buď zůstalo polem, anebo se pro něj našlo jiné, k přírodě přátelské a pro obyvatele města přínosné využití.