Na pumách pro Škodovku se v Plzni spí dodnes
Středeční evakuace tisíců obyvatel Plzně kvůli nálezu letecké pumy připomněla smutnou stránku osvobození města na konci druhé světové války. Takových bomb, jako je ta jedna jediná, která teď ve středu vyklidila kus lidnaté čtvrti, dopadly v dubnu před 74 lety na Plzeň tisíce.
Konci okupace předcházelo bombardování cílené na železniční uzel a na zbrojní výrobu ve Škodovce, přičemž málokdy platí rčení o kácení lesa a létání třísek jako v tomhle případě. Hodně pum dopadlo jinam, než mělo. Zemřely stovky lidí. Propaganda nastupujícího režimu měla dalších čtyřicet let nabito bez ohledu na skutečnost, že Plzeňané Spojence dva týdny po ničivém bombardování vítali jako osvoboditele s otevřenou náručí a na výčitky neměli pomyšlení.
Plzeňská Škodovka patřila mezi tři největší zbrojovky třetí říše, a jak připomínají historici, do poslední chvíle chrlila zbraně pro wehrmacht. Do podzimu čtyřiačtyřicátého roku uskutečnili Spojenci několik pokusů o zničení továrny. Nedařilo se ale nálety správně zaměřit, protože to tehdejší úroveň navigačních přístrojů neumožňovala. Nejhůř dopadly Dobřany kousek od Plzně, kam právě kvůli chybě v navigaci svrhly britské letouny v roce 1943 náklad určený zbrojovce. Poničena byla místní léčebna a mnoho domů, zemřely dvě stovky lidí.
Němci strojírenský komplex chránili nejen protileteckými zbraněmi, ale mimo jiné i kuriózní maketou celého podniku z trámů potažených pytlovinou. Stála deset kilometrů za Plzní, měla i tovární komíny a obdobu železniční trati, ale pozornost bombardérů nikdy nepřilákala.
Zásahy dostala Škodovka až na konci roku 1944 a nejničivější údery přišly v dubnu roku 1945. Při prvním to kromě nádraží odskákala část čtvrti Doubravka, při druhém kus Slovan a Petrohradu. Při třetím náletu, který Škodovku úspěšně odstavil,
bomby zle poškodily čtvrti Karlov a Skvrňany. Výjimečné bylo podle historiků u třetího z náletů to, že před ním Britové Plzeňany varovali ve vysílání BBC, čímž ztížili situaci svých vlastních lidí. V samotné Škodovce rozsekané na padrť ale díky tomu zemřelo jen šest dělníků.
Po roce 1948 začali komunisté hlásat, že bombardování Škodovky 14 dní před koncem války nemělo pro porážku Německa žádný smysl. Že šlo jen o to, oslabit průmysl v budoucí sovětské zóně a lidské oběti že byly zbytečné. Historici ale připomínají, že pro takové tvrzení neexistují žádné důkazy. Že továrna i v té době na plné obrátky zásobovala wehrmacht a že tehdy nikdo nevěděl, za jak dlouho válka skončí. I Rusové prý naopak původně počítali ještě s několika dalšími týdny německého odporu. A navíc – už v září 1945 se ve Škodovce začala znovu tavit ocel a do konce roku opustila brány podniku první lokomotiva. Téma bombardování a obětí bylo léta akcentováno, pak možná trochu opomíjeno. Faktem je, že zemřeli lidé, často ti nejobyčejnější a nejchudší, a sluší se vzdát jim úctu. Byly to oběti války.
Navzdory tomu, že od konce války uplynulo už tři čtvrtě století, zažívá Plzeň podobná cvičení, jako bylo to středeční, celkem pravidelně. Jen tohle bylo asi největší, jaké kdo pamatuje, protože se pumu dlouho nedařilo zneškodnit. Loni zastavila likvidace pumy na seřaďovacím nádraží vlaky na Žatec právě v čase květnových oslav osvobození.
Každých pár let to zažíváme znovu, přitom jde o zastavěnou a hustě obydlenou oblast. Takových bomb prý tu zřejmě jsou ještě desítky. A tak si potomci někdejších Plzeňanů čtyřiasedmdesát let po válce – a jistě ne naposledy – připomněli, jaké to bylo, ve spěchu opouštět byty a kanceláře. Naštěstí bez detonací, škod a s mizivým rizikem.