Katedrála svatého Víta viditelná a neviditelná

V katedrále sv. Víta mi chybí důsledný liturgický provoz, jako by se z ní vytratil život, říká spoluautorka nové knihy o katedrále Jana Maříková-Kubková.

Sedm let pracovala archeoložka Jana Maříková-Kubková a dvě desítky archeologů, geologů a historiků architektury, umění a liturgie na tisícistránkové historii katedrály, která vyšla pod názvem Katedrála viditelná a neviditelná.

Co v nové knize čtenáři najdou?

Zadání od našich mecenášů bylo jednoduché. Snažili jsme se, aby ta kniha byla čtivá pro co nejširší veřejnost, při zachování odborné úrovně. Snažili jsme se přestat vytrhávat nejznámější historická období z kontextu, to znamená období Karla IV. a období dostavby, protože katedrála je organismem, který vznikal po staletí. Co vzniklo v rotundě, najdeme v bazilice, co bylo v bazilice, najdeme rozšířené v katedrále. Pořád to pokračuje. Té tradice se můžeme dotknout.

Dá se to vměstnat do jedné knihy?

Kniha má dva díly, aby ji vůbec bylo možné vzít do ruky. První díl končí požárem katedrály v roce 1541. Druhý pokračuje až do dneška. Začínáme geologií, základními poměry, končíme posledními zásahy, novou sochou svatého Vojtěcha a hrobem kardinála Berana. Katedrálu je potřeba vnímat komplexně a jako církevní prostor. Do dneška ji pod tlakem dějin umění vnímáme jako památku, architekturu. Na vytváření prostoru se ale architektura jen spolupodílela, stejně jako umění, liturgie a hudba.

Kolik měla katedrála předchůdců?

Dva, rotundu a baziliku. Kolegyni geoložce se podařilo zrekonstruovat reliéf, jak ta skála vypadala před příchodem člověka. Na to usazujeme architekturu, abychom pochopili, jak se vyvíjela. To má dopad na interpretaci, proč a kde ta stavba stojí a proč je tak či onak natočená.

Jak vypadal budoucí prostor katedrály?

Budoucí prostor katedrály byla rokle a rotunda stála na jejím okraji. Až bazilika překročila rokli, která byla zasypána. Geologické podloží mělo fatální dopad na umístění stavby. Mimochodem katedrála má kvůli tomu mimořádně hluboké základy.

Svatý Vít byl až třetí nejstarší sakrální stavbou. Proč se stal nejdůležitějším on a ne starší kostel P. Marie nebo Svatý Jiří?

Souvisí to s tím, jak se zvětšovalo osídlení prostoru Pražského hradu. Šířilo se ze západu, z Hradčanského náměstí, východní část mohla být kultovním areálem, už předkřesťanským. Kostel P. Marie vznikl před roklí, Sv. Jiří naopak za ní, na opačné straně, ve východní části. Rotunda pak mezi nimi. Vypadá to, že areály vznikaly postupně. V době, kdy stála románská bazilika sv. Víta a za ní Sv. Jiří, byla to úplně jasná svatá hora, monumentální církevní architektura z bílého kamene svítila do daleka. Teprve se stavbou starého paláce, který vyrostl ve svahu, na okraji kopce, dochází ke změně. A teprve za Karla IV. došlo na hradě ke změně, zanikl původní románský klášter u katedrály; do 14. století byl Pražský hrad církevní areál.

Dá se na Hradě najít ještě něco nového?

Vždycky.

Laicky řečeno, Hrad je archeologicky celý překopaný...

Hrad prozkoumaný je, ale jsou tu nové možnosti zpracování, analýzy, interpretace.

Co se dá najít nového?

Nejsou to jen archeologické nálezy. Snažili jsme se dát do knihy to neviditelné, tedy zrekonstruovat to, co bylo a není, a to, co mělo být a není, tedy různé soutěže, nerealizované plány, modely románských staveb. Dlouhou dobu fungoval vedle sebe právě románský kostel a vedle něho vznikal gotický chrám. Pokud si lidé třeba na základě filmu Noc na Karlštejně představují, že Arnošt z Pardubic i Karel IV. fungovali v gotické stavbě, tak to je omyl. Fungovali ještě v té románské. Liturgie nemůže ani na chvilku přestat, především když jde o biskupský, respektive arcibiskupský kostel. A stavba probíhala tak, aby to nenarušila.

Moc se neví o katedrále v době baroka.

Barokní dostavba byla projektována Dominikem Orsim a nikdy nevznikla, měli jsme půdorys a na základě podobností s jinými stavbami jsme pro knihu zrekonstruovali interiér.

Katedrála byla i hřbitovem.

V katedrále se pohřbívalo vždycky, od dob rotundy se pohřbívalo uvnitř i kolem ní. Ty hroby jsou známé, z písemných pramenů i z archeologických nálezů. Je známo několik tisíc pohřbů, bylo to vyhrazeno pro panovníky, církevní hodnostáře, vysokou šlechtu. Dnes je to privilegium pražských arcibiskupů.

Kolik z katedrály pochází ze středověku?

Už moc ne, od 15. století dochází k různým výměnám. Vždycky to jsou ale dobové kopie. Ve středověku stačili postavit zhruba polovinu, východní chór, kapli sv. Víta a velkou jižní věž, zbytek je z dostavby.

Katedrálu jen nestavěli, ale i bourali, přestavovali.

To je konstantní proces. Teď máme představu muzea, ale dokud to byl funkční liturgický prostor, tak se měnil. Věci většinou víc přibývaly.

V katedrále to vypadalo jinak než dnes?

Určitě, třeba v románské bazilice měly oltáře svůj majetek přímo v kapli. Liturgické náčiní, rukopisy a podobné věci. Byl v truhlách nebo na hromadách, byl tam zmatek a nepořádek. Nonstop se zpívalo, členové kapituly vstávali před kuropěním, sloužily se mše, přicházela procesí. Korunovace, křty, pohřby a podobné mimořádnosti k tomu navíc.

Jak se měnila výzdoba katedrály?

O románské toho mnoho nevíme, věci jsou zachovány různě po muzeích, architekt Josef Mocker při dostavbě objevil románskou kryptu, část dochovaných prvků je v lapidáriu Národního muzea, podařilo se objevit i fragmenty nástěnných maleb.

Kolik maleb se dochovalo?

Nástěnné malby jsou dochované jen v několika fragmentech. Při výzkumu je vyhazovali, ale tři sourozenci, malíři Maxmilián a Alois i sochař Josef Boháčové je sbírali a vozili do muzea v jihočeské Volyni, odkud pocházeli. Tam se jejich soubor dochoval. Ale existuje i rekonstrukce, jak to vypadalo ve 14. století, kdy byla katedrála uvnitř krásně barevná.

Jak vypadala katedrála po dostavbě v polovině 20. století?

Po dokončení dostavby byla katedrála víceméně prázdná a od 20. let 20. století začala nová republika věnovat obrovské úsilí její výzdobě. Vstupovalo do ní mnoho investorů, stala se diskusním fórem nejvyšších pater českého umění, vstupovala do toho církev, soukromí mecenáši, bohaté banky a pojišťovny, ale také prezident Masaryk a prezidentská kancelář. Ti všichni přivádějí umělce různých stylů. Potkáváme tu všechny směry té doby. Zajímavé je i válečné období v katedrále, kdy se báli bombardování, věci se odvážely, obezdívalo se.

A dnešní doba?

V katedrále vznikají úpravy, které nejsou moc vhodné nebo vycházejí z nepochopení. Nemůžeme se chovat brutálně vůči minulosti. Doufám, že se nám podaří vyvolat zájem o katedrálu a lidé o ní začnou víc přemýšlet.

Je v katedrále prostor pro nové umění?

Nepochybně ano, ale musí to být s pokorou a velkou znalostí problému. Přibylo tam několik skvělých děl.

Chybí tam něco?

Katedrála má žít, chybí mi důsledný liturgický provoz. Katedrála nemá pořádný sbor, orchestr, nemá společenství lidí, které by kolem ní fungovalo. Je tu pár úžasných lidí, ale to je málo. Mám pocit, že se za posledního čtvrt století z katedrály vytratil život.

Připomínáte mecenáše, co pro knihu znamenali?

Chci poděkovat autorskému týmu, všem, kteří se na ní podíleli. Všichni k nám byli vstřícní a milí. Musím ale poděkovat především mecenášům. Byl to zázrak, že se objevili manželé Turkovi, kteří investují do umění a do takových věcí, jako je naše kniha. Bez nich by nevznikla.

Kde zůstává po vydání vaší knihy prostor pro další bádání?

Třeba v historii hudby a liturgie. Jsou období, která nejsou moc zpracovaná.