Tottenham ve finále? Jednou za život. Zázrak!

Večer v Madridu usedne na tribunu, přes ramena přehodí šálu s klubovým logem a bude mačkat palce ze všech sil. S vědomím, že větší zápas si možná už nikdy neužije.

Jeho Tottenham proti Liverpoolu ve finále Ligy mistrů, krůček od historického úspěchu. A Jiří Hošek, dlouholetý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu a nyní šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy, přímo na místě.

Londýnský tým se pro něj stal vášní, každodenním tématem a zdrojem emocí, v jeho dresu moderuje i fotbalovou show Jiná liga. A stává se, že doma před manželkou mluví o milovaném klubu v první osobě množného čísla.

„Když kontext není zřetelný, vždycky se manželka ptá: Myslíš nás jako rodinu, vás v práci, nebo Tottenham?“popisuje a cukají mu koutky. „Když začnu vyprávět, že se nám něco povedlo, musí se doptat, o co jde.“

Co se povedlo naposledy, to jistě ví. Co pro vás znamená, že je Tottenham ve finále?

Událost, které se my fanoušci dočkáme třeba jen jednou za život. Proto taky do Madridu letím. Dali jsme si doma určitý finanční limit a nakonec nebylo co řešit.

Vážně?

U toho musím být. Je to pro mě něco jako freak season, jak se v Anglii říká ročníku, kdy vyhrál ligu Leicester. To byla samozřejmě větší událost, museli zvládnout osmatřicet zápasů, zatímco Tottenham v Lize mistrů jen dvanáct. Ale zázrak to přesto je.

Až tak?

Jak jinak to nazvat? Po třech zápasech základní skupiny jsme měli jeden bod a ve čtvrtém jsme ještě čtvrt hodiny před koncem doma prohrávali s Eindhovenem.

A teď vyhlížíte největší zápas klubové historie.

Double z roku 1961 už je vlastně promlčená věc. Připomíná mi to virální vtípky, které šíří fanoušci Arsenalu: Jaký telefon se používal, když váš tým vyhrál poslední titul? U Tottenhamu jsou takové ty dvě plechovky spojené provázkem.

Když nepatřil ke špičce, kde se ve vás vzala ta vášeň?

Tottenham jsem začal vnímat ve druhé polovině osmdesátých let, protože jako kluka mě fascinovaly dlouhé názvy klubů. Nottingham Forest. Videoton Székesfehérvár. Čím delší název, tím víc mi to přišlo cool. A Tottenham Hotspur měl výhodu, že za něj hráli borci, kteří mi i na dálku byli sympatičtí.

Kdo nejvíc?

Gary Lineker, což platí doteď. Dokonce jsme se potkali, což byl silný zážitek. Oba jsme teď novináři říznutí fanouškovstvím, i když on přeje ještě Evertonu a Leicesteru.

Co současní oblíbenci?

Na prvním místě mám Harryho Kanea, má krásný příběh. Kvůli nadváze ho vymetli z akademie Arsenalu, pak si ho jako profíka podávali od čerta k ďáblu, teď je z něj kapitán Anglie. Obdivuju i kouče Pochettina, což je pro mě trenér-otec. Dokáže zvednout hráče, u kterých máte pocit, že už dosáhli maxima.

Umíte si představit Tottenham bez něj?

Musím. On už svou misi naplnil, a kdybychom vyhráli Ligu mistrů, nikdo by nemohl říct ani popel, pokud by se rozhodl odejít na vrcholu.

Šéf klubu Levy neskutečně šetří. Je zázrak, že při jeho platové politice zůstal tým pohromadě.

Kdyby se loni před mistrovstvím světa nedohodl se šéfem klubu Levym na prodloužení smlouvy, asi už by byl v Realu Madrid.

Jaký je Daniel Levy, jehož firma ENIC dřív vlastnila i Slavii?

Nejdéle sloužící předseda v Premier League a taky největší skrblík. Těžko se s ním vyjednává, protože neskutečně šetří. Je zázrak, že při jeho platové politice zůstalo jádro Tottenhamu tak dlouho pohromadě: třeba Dán Eriksen bere 70 tisíc liber týdně, což je na úrovni hráčů ve West Bromwichi.

I tak může Tottenham vyhrát Ligu mistrů. Co když to klapne?

Najdu všechny ty staré rýpavé tweety kolegů o zaprášených vitrínách s chybějícími trofejemi a budu jim je několik dnů dávkovat. A konfrontovat s realitou.