Dívka s darem
Federer versus čas. Poráží syny bývalých soupeřů
Do už tak zamotaného světa špičkového ženského tenisu razantně vstupuje další neznámá. A pro Česko velmi příjemná. „Neříkám, že by měla pokaždé jednoznačně vítězit,“nadechne se Jan Hernych. „Ale v jednom zápase dneska může porazit kohokoli.“
Kouč devatenáctileté slečny Markéty Vondroušové nepřehání.
Petra Kvitová se odhlásila, Karolína Plíšková vypadla. Kateřina Siniaková si dnes na Roland Garros zkusí velkou bitvu proti světové jedničce Naomi Ósakaové, a pokud proti favoritce neuspěje, zůstane Vondroušová z krajanek sama.
Jako poslední naděje. „Na to zatím nejsem zvyklá,“usměje se. O to rychleji si zvyká na velké arény, velké zápasy – i na velké výhry.
Vondroušová je podruhé v kariéře v grandslamovém osmifinále. Na Roland Garros zvládla 3. kolo proti Španělce Suárezové přesně podle toho, co cítí její kouč Hernych.
„Jen málokdy zareaguje špatně. Ve výměnách z devadesáti devíti procent volí správná řešení. To je prostě dar,“oceňuje bývalý 59. tenista světa. Pracovat s takovým talentem zní zodpovědně. „Ale je to radost. Nekladu na sebe tlak, snažím se jí hlavně dělat na turnajích pohodu, aby se mohla soustředit jen na tenis. Ono je to klišé, ale my si fakt říkáme, že jdeme nejen zápas od zápasu, ale game od gamu, míček od míčku.“
Výsledkem je něco, co na teenagerku poměrně udivuje.
Že má Vondroušová talent? Že skvěle umí zkracovat hru? To bylo znatelné už třeba před dvěma lety, kdy na Roland Garros debutovala jako úspěšná kvalifikantka, tehdy jako mašina sbírala výhry na turnajích
Takhle natřískáno nebývá ani pod Eiffelovkou a také tam nemívají lidé tak spokojené výrazy ve tvářích: dav, který se vyhrnul z arény Suzanne Lenglenové, si právě užil příběh, co se neomrzí. Roger Federer zase vyhrál. Jenže včera to bylo – jako už tolikrát v historii – mimořádné, byť se hrálo jen 3. kolo Roland Garros.
„Nemyslete, i pro mě je to výjimečný příběh,“říkala tenisová legenda, která právě zdolala syna svého bývalého soupeře.
I toto šlo ve fanouškovské tlačenici zkoumat: téměř každý ve věku teenagera ani nebyl na světě, když se v roce 1999 do pařížské dvouhry vydal Roger Federer. Mezi dalšími 127
nižších kategorií. Ale že na pěti podnicích po sobě – včetně velkých akcí v Indian Wells, Miami a v Římě – dojde pokaždé minimálně do čtvrtfinále? Že je po tuctech zdravotních obtíží najednou fyzicky odolná? To je ta pravá změna.
„Děláme program tak, abych byla fit a nejela na turnaj, když mě něco bolí. Radši vynechám a připravím se na další. Prostě abych měla do hry chuť,“říká Vondroušová.
Dál jí – byť jen na dálku – posílá rady slavný bouřlivák Jiří Hřebec. Hernych s ní cestuje, přibyli fyzioterapeut Martin Janoušek, kondiční kouč Michal Vágner. „Je super, že to takhle funguje,“oceňuje Vondroušová. „Cítím, že investice do týmu se vyplácí. Mám už člověka na všechno: když mě něco bolí, když je potřeba dělat na fyzičce.“
Příjemně na cvičišti, příjemně na kurtu. Tak to teď mají.
„Spolupráce je hrozně nenucená,“připomíná Hernych, že ho dříve právě Hřebec vedl a on sám využíval Vágnerovy služby. „O všem si povídáme přirozeně. Není tam žádná křeč, že by někdo chtěl něco vědět a bál se si o to říct. Myslím si, že je to cítit. Je sranda, pohoda.“
Vondroušovou v neděli proti Lotyšce Sevastovové, 12. v žebříčku WTA, čeká zápas o životní úspěch. Samozřejmě s dodatkem „prozatímní“. Růst cítí sama.
„Myslím si, že už mám lepší ty nejdůležitější body. Už si neříkám: Teď to tam dej, musíš... Jsem klidnější. Celkově vyrovnaná,“říká účastníky, z nichž už nikdo neobráží profesionální turnaje, byl pak také norský tenista Christian Ruud.
Včera se Federerovi postavil Casper Ruud, pokračovatel rodu.
„Táta s Rogerem nikdy nehrál zápas, jen si vybavuje nějaký společný trénink. Oproti řadě jiných lidí už tehdy věděl, že má extrémní talent, i když byl ‚jen‘ velmi nadějným juniorem,“říkal Nor po porážce 3:6, 1:6, 6:7. „Takže jsem první z rodiny, kdo může říct, že s ním hrál! Je to fakt zvláštní. Vždyť od chvíle, co jsem začal koukat na tenis, jsem Rogera sledoval.“
Pátek nabídl ideální příležitost pro všemožné bilancování. Belgičtí kolegové kupříkladu z bývalé šampionky a uvědomuje si: „Záleží na mně. Nečekám, až někdo zkazí míč.“
Zbraní má dost. V týmu už žertovali, že by mohli vyrábět trička s nápisem Dropshot
Queen – královna kraťasů.
„Má na ně výborný cit v ruce. A nejen na kraťasy, ale i na loby a další vychytávky,“všímá si Hernych. „Dokáže sama soupeřky odhadnout. Ono je něco jiného se připravovat na zápas – a pak to předvést na kurtu.“
Do velkých kariér Kvitové s Plíškovou je pořád ještě daleko, ale dívka s tenisovým darem to může začít měnit brzy. Že by už teď v Paříži? Kim Clijstersové vymámili ještě dřívější vzpomínku na Federera – vybavila si rok 1998 a rozjíveného kluka s blonďatým přelivem.
„Uznávám, tohle byla chyba,“bavil se Federer při připomínce svého juvenilního účesu. „Ale jak vidíte, hodná zapamatování!“
Dopsaná sága rodiny Ruudů má další podtext, Federer proti dvacetiletému Casperovi odehrál svůj jubilejní, 400. duel na grandslamu.
„Mimořádná věc. Zvlášť tady, když jsem si na Roland Garros kdysi odbyl premiéru,“pravil Federer. „Letí to až příliš rychle. Vzpomínám si, jak mě dojalo mé 1 000. vítězství na okruhu. Takže dobrá, čtyři stovky grandslamových zápasů. Ale pořád to není čtyři sta výher, že ano.“Těch má zatím „jen“345, což značí úspěšnost přes 86 procent.
Ale nejsou mu samozřejmé, pořád ještě ne. Ani ta, při níž smáznul ratolest svého exprotivníka.
„Vybavuju si, jak výjimečné pro mě bylo, když jsem se jako dvacetiletý utkal ve Wimbledonu s Petem Samprasem. Vždycky musíte věřit, že máte šanci. Do 3. kola grandslamu se nikdo nedostane jen tak, to vám nestačí mít štěstí. To už za sebou musíte mít dobré zápasy,“ocenil gentlemansky Ruuda.
Ne, ani sám velký Federer čas neporazí. Ale v průběžném skóre tohoto duelu si připsal další game.