Nové Češky na scéně
Soupeřky zase marně supí k síti a Markétu Vondroušovou hřeje u srdce. Na tohle je machr.
Mezi spoustou rad, doporučení a příkazů se tohle nikdy neobjevilo. Markéta Vondroušová měla na dotaz, zda ji kterýkoli z jejích trenérů zkoušel brzdit v množství odehraných kraťasů, nejrychlejší odpověď: „Ne.“
Kdyby to dělal, musel by být tenisově naprosto šílený.
„Ony píšou všude, nejen na antuce. Někdy se k nim dostane míň, jindy víc, ale každý zápas šance přijde,“říká současný kouč Jan Hernych.
Vondroušová bude zkracovat hru i proti Chorvatce Petře Martičové, se kterou se dnes v aréně Suzanne Lenglenové (hrají druhý zápas, program začíná ve 14.00) utká o postup do semifinále Roland Garros.
Tak jako spousty jiných ji bude nutit buď k marným sprintům k síti, nebo rovnou k rezignovanému zastavení pohybu a smutnému pohledu na to, jak se ona raduje.
A raduje se ohromně, to si pište.
„Vždycky mě to zahřeje u srdce,“netají se devatenáctiletá Češka.
Hernych už s dalšími členy týmu žertoval, že je podle anglického slova pro tento vychytralý tenisový úder čas chystat kolekci Dropshot Queen – královna kraťasů.
Umět je zahrát správně je výsada. Odměnou jsou body i uznání.
„Jasně že kraťasy miluju. Znáte někoho, kdo to tak nemá?“líčila Lotyška Sevastovová, sama v této činnosti velmi zručná – jen její láska dostala ránu, když ji ve 4. kole několikrát vycvičila Vondroušová.
Má v nich totiž celoživotní praxi. „Když jsem úplně začínala s tenisem, měla jsem trenéra, který je na mě hrál úplně pořád,“vzpomíná na první krůčky na sokolovských kurtech. „Tak jsem se od něj kraťasy naučila. A hraju je doteď.“
Vondroušová je zároveň důkazem, že cvičení prostě dělá mistra.
„Když mi nevyjdou dva z dvaceti, nijak se nehroutím a věřím si na ně dál i v důležitou chvíli,“popisuje. „Na antuce není lehké míč ukončit a mně v tomhle kraťasy fakt pomáhaj. I když to třeba soupeřky doběhnou, stejně si z toho dokážu bod vyhrát. Hodně z nich na to neumí moc zareagovat. Jelikož většina holek kraťasy skoro nehraje, nejsou na ně moc zvyklé. I když je ode mě už čekají, stejně je používám – a vychází mi to.“
Takové momenty jsou pro tenistku na špatné straně sítě vážně deprimující. Pokud dosupí včas, Vondroušová často výměnu s chutí uzavře lobem či prohozem.
A dalším bonusem je, že tohle baví nejen ji, nýbrž také fanoušky. V leckdy uniformním pojetí ženského tenisu působí zkrácení hry jako chladný nápoj v tropickém létě. Potěší a osvěží zároveň.
„V Římě to bylo super,“vzpomíná Vondroušová. „Hrála jsem proti Halepové a všichni ze začátku křičeli: Simona! Simona! Ale pak jak jsem vyhrála set a najednou mi strašně fandili. Fakt příjemné. Je super získat si lidi na svoji stranu.“
Publikum mladé Češce klidně může přát i dnes. Jenže Martičová je jednou z mála tenistek, které se dopředu neorosí čelo potem – Vondroušovou porazila ve všech čtyřech vzájemných duelech, třikrát na betonu a letos i ve finále na instanbulské antuce. „Markéta je fajn,“říkala Martičová. „A umí fakt dobré kousky. Bude to zábava.“Dost možná ale pouze do prvního kraťasu Vondroušové.