Kronika utrápeného vládnutí

Čapí hnízdo, střet zájmů, vracení dotací, Benešová, Staněk a tak dále. Proč se vláda Andreje Babiše potácí od maléru k maléru?

Dnes odpoledne začne Sněmovna pitvat poslední vývoj v kauze sporných dotací pro firmu Agrofert. A navečer se toto téma přelije o dva kilometry dál, na pražský Václavák. Na možná rekordní demonstraci, jejíž organizátoři už oficiálně rozšířili svůj původní cíl, tedy odvolání ministryně spravedlnosti, na demisi samotného premiéra.

Přitom pokud se Babišovi pod politickým tlakem nerozsype vládní většina (a zatím tomu nic nenasvědčuje), žádný překotný vývoj nečekejme. V reakci na text předběžné auditní zprávy o premiérově střetu zájmů je před námi mnohaměsíční ping-pong mezi českými a bruselskými úřady, završený snad i sporem u Soudního dvora EU. Je možné, že vyšetřování rozjedou i české justiční orgány, ale ani tady nejsou reálné výrazně kratší lhůty, než jsme svědky u kauzy Čapí hnízdo.

Takže z toho bude jen další závaží pro vládu, které se bude střídavě vynořovat a zase usínat a u nějž budou média cupovat každý detail. Jako by už dnes kabinet neměl naloženo dost. Krátce před polovinou volebního období, kdy hnutí ANO má stále obrovský náskok před zbytkem spektra, by měla být vláda ve skvělé kondici a šlapat.

A realita? Teď je to kauza střetu zájmů a možného vracení eurodotací. Roky už se táhne případ Čapí hnízdo. Podobně soudy

o premiérovu předlistopadovou minulost. Ovlivňování mýtného tendru. Kauza CzechTourism. Náměstí sesazují ministryni Benešovou. Kulturní fronta defenestruje ministra Staňka. Předtím vleklý spor o nominaci Pocheho. Do toho úlety ministrů jako drahá mobilní data či Tchajwanec vyhozený z recepce ministryně Novákové. Nebo opsané diplomky členů vlády. Rudá mlátička v čele komise pro kontrolu GIBS. Ostatně už samo nekonečné skládání této vlády...

Paměť je milosrdná, člověk má tendenci zapomínat. Třeba na všechny trampoty, které denně zažíval Petr Nečas ve vládě s Věcmi veřejnými. Nebo jak se v Topolánkových časech podivně přetahovali poslanci a jak se šest zelených chovalo, jako by to bylo šest koaličních stran. I tímto prizmatem se ale vládnutí Babišova kabinetu jeví jako notně utrápené, od maléru k maléru. Jak pravdivý je tento pohled, který úplně zastiňuje faktické fungování vlády a věcné resortní spory, návrhy a opatření?

Politika dnes přiostřuje všude, i v nám blízkém okruhu připomínají domácí střety malé občanské války. V Česku o to víc, že se Babiš dodnes nezbavil nálepky nebezpečného cizorodého prvku, proti němuž se standardní spektrum zakuklilo. Jeho vláda je menšinová, což stabilitě nikdy nepomůže. Zvlášť když juniorní partner bojuje o holé přežití.

Specifickým faktorem je ale jistě premiér sám, vždyť řada trablů vlády s jeho bývalým podnikáním bezprostředně souvisí. Leckomu to může potvrzovat názor, že Babiš vzhledem k šíři svého byznysu a možnému střetu zájmů neměl na roli premiéra vůbec aspirovat, ale to bylo mimo politickou realitu tehdy jako dnes. Rychlé a účinné řešení v tuto chvíli asi neexistuje. Jisté je jedno: Babiš byl první velký byznysmen, který se u nás odvážil vstoupit do politické extraligy. Každý další si to už určitě dobře rozmyslí.