Pokáč není Úplně levej. Utahuje si ze sebe i rýmy

I když písničkář Pokáč názvem druhého studiového alba tvrdí, že je Úplně levej, čtrnáct zařazených skladeb mluví o opaku. Chytlavé melodie dokáže s pomocí kytary či ukulele stále psát se stejnou samozřejmostí, s jakou sype z rukávu úsměvné slovní obraty.

Podobně jako v případě předloňské albové prvotiny Vlasy, i z druhé desky zveřejňoval Pokáč písně průběžně již dlouho před jejím vydáním. Na fanoušky, kteří sledují jeho pokojíčková videa na YouTube, tedy nečeká příliš mnoho úplných novinek, ale spíš výběr toho nejzdařilejšího za poslední dva roky.

Také tentokrát stojí písně především na nadsázce a humoru, zatímco po hudební stránce jim sluší jednoduchý folkový základ a zpěvné refrény. K výjimkám potvrzujícím pravidlo patří Matfyzák na discu, tanečně laděný příběh studenta, který se s dívkou ocitl v pokoji v situaci, jakou ve škole nebrali. „Místo důkazu Gaussova vzorce vybalila na mě svoje prsní dvorce,“zpívá tady.

Někdy si Pokáč utahuje sám ze sebe jako v titulní písni, jejímuž banálnímu sdělení o manuální nešikovnosti přidává význam dramatickým přednesem, jindy si bere na paškál svou drahou polovičku. Probuzení není typická óda na zamilovanost, ale nenucené vyznání s kapkou milé ironie.

Důvod, proč se Pokáčovy hudebně nikterak inovativní skladby stávají stále masovější záležitostí, hledejme nejspíše ve schopnosti po svém uchopit téma, s nímž se ztotožní i posluchači, pro něž je jinak hudba okrajovým zájmem. Zatímco na minulém albu si stěžoval na služby České pošty nebo popisoval soužití s kočičím mazlíčkem, nyní zpívá o letním zápachu v MHD či „katastrofální“nemoci: rýmě.

V některých případech se pokouší i o mírnou osvětu – třeba v úvodní písni Kouření je hnusný zvyk, kde varuje slovy: „Když kuřáka líbat jdeš, je to, jak když kanál olízneš.“Hrdinský čin s hostujícím Jakubem Ondrou reaguje historkou o zbitém cizinci na vlnu nacionalismu a Farmář Tonda vyzdvihuje kvality produktů malých lokálních zemědělců proti levnějším dovozům.

Přesto v porovnání s Vlasy na novince něco chybí. Jsou to momenty, kdy šel humor stranou a Pokáč dokázal téma podat seriózně, bez bezpečné skořápky vtipu. Škoda, že nesložil nic jako Stereotypy nebo Kdybych dneska nevstal; platí totiž, že teprve když se interpret za svůj názor nebo prožitý pocit postaví se vší vážností bez možnosti se za něco schovat, jde opravdu s kůží na trh. Snad bude příště v tomto směru odvážnější. Jako autor totiž rozhodně není Úplně levej.