Některé vesnice budou za pár let zcela vylidněné

Odborník na vylidňování vesnic Radim Perlín z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy varuje, že pokud stát nezačne řešit ubývání lidí ve vsích, čeká Českou republiku podobný vývoj jako v Portugalsku, Španělsku, Francii či Itálii.

Kde je největší problém s vylidňováním vesnic?

Jde o vnitřní pás, který se táhne od Manětína severně od Plzně přes Rokycansko, Příbramsko, Sedlčansko, Voticko až na Vysočinu. Dále pak jde o příhraničí. Už od 70. let je toto území definováno jako vnitřní periferie, která je dlouhodobě nepopulační.

Čím je toto území specifické?

Jde o hustou síť malých sídel, tedy takříkajíc za každým lesem je malá vesnička. Tyto místní části jsou už dnes na hraně populačního přežití. A to navzdory tomu, že tu domy získávají rekreanti, ať už příbuzní původních obyvatel, kteří se sem vrací, nebo zcela noví majitelé. Situaci ještě akceleruje a zhoršuje to, že v těchto obcích zůstávají starší obyvatelé, kterým zde chybí základní služby jako obchod, pošta, dopravní obslužnost. Centralizací služeb se život pro tyto lidi komplikuje, protože babička o holi si prostě pět kilometrů do sousední vsi nakoupit nedojde.

Česko tedy čeká řešení zásadní otázky, jak vylidňování obcí zastavit...

Přesně tak, vesničky, které mají pět, sedm, deset obyvatel, za pár let budou úplně bez lidí. Otázkou je, jestli síla rekreantů bude vůbec taková, aby udrželi tyto opuštěné domy v přijatelném stavu, nebo zchátrají, rozpadnou se a zbudou místo nich jen obvodové zdi tak jako ve Španělsku či Francii. V minulosti ještě nikdy nedošlo k takovému vylidnění, vyjma tedy změny, které byly autoritativní či mocenské (kupříkladu odsun Němců).

Jak tedy můžeme tento trend podle vás zvrátit?

Jsou dva nástroje, které je potřeba použít společně. Prvním je, že stát a kraje musí venkov podporovat, a to zejména místní komunitu, spolky, aby lidé byli hrdí na místo, kde žijí, a měli vysokou míru identity. Druhou věcí, která je potřeba, je podpora a garance ze strany státu, který si musí stanovit, co je standardní způsob života v 21. století, tedy stanovit míru a dostupnost sociální péče, zdravotní péče či obslužnosti. Regionům, které na tuto úroveň nedosáhnou, musí stát poskytnout pomoc. A to je věc politické dohody. Lidé musí mít zajištěnou standardní úroveň života bez ohledu na to, jestli bydlí pět set metrů od Václavského náměstí, nebo u Manětína. Jak tohoto dosáhnout, je rozhodnutí státu, který musí říct, zda bude dotovat udržení obchodů a pošt, či snižovat byrokratickou zátěž těchto obcí.