Černobyl a politická korektnost
Slyšeli jste někdy o Karle Marii Sweetové? Já bohužel ne. Třeba jednou tahle britská scenáristka napíše kasovní trhák. Moc jí to přeji, rozhodně více než pár minut nešťastné slávy po zveřejnění jejího tweetu, ve kterém si posteskla, že tvůrci Černobylu do seriálu neobsadili herce jiné barvy pleti.
Ukrajinští novináři nakonec vypátrali jednoho černocha v uniformě sovětského vojáka. Igor Čirjak se podílel na likvidaci následků černobylské katastrofy a za jeho obětavou práci mu patří velký dík. Ale postavit příběh o sovětském jaderném šlendriánu na etnicky různorodých hlavních postavách je v prostředí bílé bolševické nomenklatury přinejmenším pošetilé.
Už roky se pokouším pochopit myšlenkové pochody všech těch rozmanitých obhájců politické korektnosti. Nejprve jsem jim nerozuměl, následoval racionální vztek, po hlubším poznání kořenů amerického rasismu nastala dokonce fáze pochopení.
Politická korektnost měla ze společnosti vytlačit stereotypy. A že jsme si jich vytvořili hromadu. Od machismů přes rasismus až po náboženský šovinismus. Cesta to byla trnitá, ale nakonec úspěšná.
Nikdy jindy nebyl Západ svobodnější. Vlastně by dnes mohli bojovníci za politickou korektnost složit zbraně.
Nezřídka se však z bojovníků stávají fanatici. A zatímco bojovník může mít smysl pro humor, nadhled a nadsázku, fanatikům tenhle um chybí. Jako Karle Marii Sweetové. Poctivé, pravověrné, zapálené, přesvědčené o své pravdě.
Vždyť Asijec, Arab nebo třeba indián by roli Valerije Legasova nebo Michaila Gorbačova v seriálu Černobyl zvládli stejně dobře jako Jared Harris a David Dencik.
Ano, o tom vůbec nepochybuji. Třeba by postavě dali unikátní emoce, výraz i gesta. Ale přišli bychom o to hlavní, o historickou
přesnost. Politicky korektní aktivisté tvrdí, že v umění na barvě pleti nebo pohlaví vůbec nezáleží. A tak Jamese Bonda zřejmě jednou opravdu ztvární žena a z klasické francouzské pohádky Kráska a zvíře se může stát multikulturní show.
Ale Černobyl není jen umění. Jde o historicky věrohodný seriál, kde si sice Afroameričan mohl v davu zahrát jednoho z vojáků, ale etnikum hlavních postav by mělo odpovídat realitě.
A tak se mi zdá, že se z politické korektnosti stává politická pitomost. Obávám se, aby její vinou budoucí generace nezhlouply. Pokud by někdo jako Karla Maria Sweetová obsadil ve svém hypotetickém snímku o sametové revoluci do role Václava Havla skvělého bollywoodského herce, mohly by mít budoucí generace pokřivený obraz o Československu na konci 20. století.
Dovedeno do extrému, radikálně prosazovaná politická korektnost vede k nepřesnostem, zkreslování dějin, k falešnému vidění reálných událostí.
A neznalost historie způsobuje chyby. Zapomínáme na to, z čeho už jsme se dávno poučili, a opakujeme hříchy, kterých jsme se už kdysi dopustili. Včetně těch rasově nebo genderově motivovaných.
Bohulibá snaha některých aktivistů se tak paradoxně může obrátit proti nim samým. Politická korektnost totiž vyvolává negativní reakce u té části lidí, kterým zůstal zdravý rozum. Oni přece dobře vědí, že je správné, když už černoši nehrají ve filmech jenom vedlejší role a točí se snímky o úspěšných ženách i LGBT+ komunitě.
Urputná snaha Karly Marie Sweetové jde za hranu. Až na výjimky zatím proti politické korektnosti nikdo opravdu ostře nevystoupil. V Česku se aktivistům jen tiše posmíváme. Ale to ticho je hlasitější než obvykle a bohužel může přerůst ve vztek.