Doktor Google nám nevadí, horší je nezájem
Má-li člověk bolest na hrudi, špatně se mu dýchá, musí se zavolat záchranka. Je lepší stokrát přijet zbytečně než jednou pozdě, říká kardiolog Aleš Linhart.
Čeští kardiologové tvrdí, že nejlepším místem, kde dostat infarkt, je Česko. Péče o srdeční a cévní onemocnění u nás má totiž špičkovou úroveň. Horší zpráva je, že počet pacientů je ve srovnání se západoevropskými zeměmi pořád vysoký. Kvůli špatnému životnímu stylu a nedostatečné prevenci. Na tuto oblast by se chtěl zaměřit nový předseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart. Podle něj systém preventivních prohlídek využívá jen třetina pacientů. „Měli bychom bojovat s těmi heroickými postoji typu: Já lékaře nepotřebuji, jsem zdravý a hrdina za všech okolností a za každou cenu,“říká kardiolog. Zároveň připouští, že rezervy jsou i na straně lékařů, především v umění komunikovat s pacientem.
Zkus to rozchodit, nebo si dej panáka. I to bývá rada pro člověka, který má podezření na infarkt. Setkal jste se s tím?
Bohužel a je to strašná chyba. V okamžiku, kdy dostanete infarkt, zavřela se vám tepna, která přivádí kyslík, respektive okysličenou krev k srdečnímu svalu, a tepnu potřebujeme otevřít, a to bez doktora neuděláte. Panákem nebo pohybem to můžete zhoršit a jde doslova o minuty. Ještě horší je, když dostanete mozkovou příhodu a zavře se vám tepna, která zásobuje kus mozku. Jakýkoliv odklad znamená pohromu. Proto zdůrazňujeme, má-li člověk bolest na hrudi, špatně se mu dýchá, má pocit na omdlení, buší mu srdce, je potřeba zavolat záchranku a nechat se přivézt do nemocnice. Je lepší stokrát přijet zbytečně než jednou pozdě.
Stal jste se předsedou České kardiologické společnosti, co chcete nejvíc změnit?
Musíme změnit patriarchální myšlení medicíny, vztah lékaře a pacienta by měl být rovnoprávnější.
Musím vést pacienta k tomu, aby spolupracoval. Jedině tak bude výsledek mé práce za něco stát. Nebudu mu říkat, co má dělat, ale vysvětlím mu, co by bylo dobré, aby dělal, a rozhodnutí nechám částečně na něm. Ten vztah je pak úplně jiný. Informovaný, zodpovědný a samostatný rozhodovací proces ze strany toho, kdo nakonec péči konzumuje, je cesta ke zlepšení vzájemné spolupráce. Někdy to samozřejmě nejde. Jsou pacienti, kteří vyžadují, abychom postupovali starým způsobem, ale přichází mladá generace s velkým přístupem k informacím, která pracuje s internetem, médii a s informačními zdroji, a když s těmito pacienty spolupracujete tímto způsobem, výsledky jsou lepší.
Vám tedy nevadí, když do ordinace chodí pacienti s tím, že si něco na internetu přečetli?
Doktor Google nám nevadí. Samozřejmě víme, že na internetu se najde spousta nesmyslů. Lidé se spíše podělí o negativní zkušenosti a nežádoucí účinky než o to, jestli se jim daří lépe, takže to médium není jednoduché. Na druhou stranu je vždy výzva komunikovat s pacientem, který má k léčbě aktivní přístup a nečeká, že mu ji lékař přinese na talíři. Z naší strany je potřeba říct, že máme dluh v tom, jak s pacienty srozumitelně komunikovat, protože se pohybujeme v záplavě odborných termínů. A ten dluh bychom chtěli v rámci České kardiologické společnosti řešit.
Učí se mladí lékaři s pacienty komunikovat?
Učí se to, ale myslím si, že se to učí málo a že tady mají naše školy rezervy.
Někteří lidé se kvůli informacím na internetu bojí očkování. Jaké jsou největší dezinformace v kardiologii?
Máme jednu jednoznačnou, a dokonce vědecky potvrzenou dezinformaci o tom, jak jsou nebezpečné léky na cholesterol, takzvané statiny. Víme, že tyto léky dokážou zpomalit rozvoj aterosklerózy, a dokonce ji zvrátit. Tepny jsou po nich zdravější, a tím se snižuje riziko infarktu. Ale také víme, že existuje poměrně malé procento pacientů, kteří po nich mají svalové potíže. Bohužel média ty potíže nafoukla do obrovské bubliny. Jenže každého z nás občas bolí svaly, kosti či klouby. Patří to k životu, pacienti občas bohužel mají pocit, že za to může lék, který začali brát. Výzkumy však ukázaly, že většina z těch, kteří zkoušeli brát tyto léky znova, potíže už neměla. Ale dezinformace vedly k tomu, že řada pacientů je přestala brát. Někteří kvůli tomu zbytečně zemřeli.
To, že lidé neberou léky, které jim lékař předepíše, představuje problém. Například léky na cholesterol nebo vysoký krevní tlak nebere prý i více než polovina pacientů.
S tím bojujeme dnes a denně. Jsou pacienti, kteří se k nám vrací opakovaně jen proto, že je nebaví brát léky. Jsme ve strašně nevýhodné situaci. Představte si, že má člověk v mladém věku vysoký krevní tlak. Nic ho nebolí a já mu najednou říkám, že bude muset brát pravidelně léky, chodit pro ně k lékaři, vyzvednout si je v lékárně, bude na ně muset každý den pamatovat a ještě mu budou připomínat, že možná není až tak mladý a zdravý. A navíc mu budu radit, aby pravidelně sportoval, zdravě jedl a přestal kouřit. A co mu za to slíbím? Že možná bude žít déle, že sníží riziko mozkové cévní příhody, srdečního selhání a infarktu. To jsou pro čtyřicetiletého člověka strašně abstraktní věci, protože problémy přijdou třeba až za 15 let. Neslibuji mu tedy, že se mu bude dařit lépe v danou chvíli, ale že přínos bude odložený a tím přínosem bude, že se nestane nic. Čili slibuji tak trochu „nic“. To se někdy obtížně vysvětluje a vyžaduje to čas a energii, a ne všichni jsme schopni a ochotni tomu přesvědčování věnovat tolik času, kolik by si to zasloužilo.
Když člověk nekouří, hýbe se, zdravě se stravuje, znamená to, že nebude mít problémy s oběhovým systémem?
Na sto procent to takhle říct nemůžeme. Víme, že pohyb je důležitý, že nekouřit je klíčové, vliv má však i dědičnost a také prostředí, které na nás vyvíjí tlak a stres. Takže můžete mít vysoký krevní tlak či cholesterol, a to přestože se stravujete a chováte relativně zdravě. Důležité je, abychom poruchy odhalili včas, a na to máme nastavený systém preventivních prohlídek, na které máme všichni nárok ze zdravotního pojištění a kterými praktický lékař může odhalit, zda nemáte vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, cukrovku. A pokud na to přijde, může to začít včas léčit. Ale systém preventivních prohlídek využívá jen třetina lidí, což je velká škoda. Měli bychom bojovat s heroickými postoji typu: „Já lékaře nepotřebuji, jsem zdravý a hrdina za všech okolností a za každou cenu“. Ta cena může být strašná, protože když běháte deset let s nepoznaným vysokým krevním tlakem či vysokým cholesterolem, můžete si vypěstovat velice pěkně aterosklerózu a můžete dostat infarkt v poměrně mladém věku.
A proč jen třetina lidí využívá preventivních prohlídek? Není to i chyba praktických lékařů?
Chyba je na víc stranách a říct, že si za to můžou pacienti sami, by bylo nefér. Samozřejmě praktický lékař může být přetížený, tak tak stíhá pečovat o akutní případy, na prevenci mu nezbývá tolik času, a tím pádem ji aktivně nepropaguje. Ale je fakt, že bychom měli změnit povědomí o tom, jak se máme sami k sobě chovat. Dlouhá léta jsme žili v přesvědčování a bývalý politický režim nás v tom utvrzoval, že se o nás postará systém, stát a strana. Ale tak to není.
Co se musí změnit?
Léčíme individuálního pacienta, ale to, co rozhoduje o tom, kolik lidí dostane mozkovou příhodu, srdeční selhání nebo infarkt, je především změna na úrovni celé společnosti. Vezměte si třeba zákaz kouření v restauracích. Víme, že tento obyčejný zákaz v zemích, kde byl prosazený, vedl ke snížení počtu infarktů o 17 procent. Tedy obrovský pokles, k němuž navíc došlo velice rychle, v řádu měsíců po zavedení opatření.
Velkým tématem je obezita. Když přijde do ordinace obézní člověk, předpokládám, že většina lékařů mu doporučí zhubnout. Vidíte zlepšení, když člověk shodí třeba dvacet kilo?
Na tohle nemáme jednoznačnou odpověď. Víme, že v některých směrech to funguje velmi dobře a v jiných bychom očekávali větší efekt. Zhubnutí deseti, patnácti, ale i pěti kilo, má jednoznačný zdravotní dopad. Sníží se hodnoty krevního tlaku, krevních tuků, může se vám zlepšit cukrovka. Problém tkví však v tom, že nejde jen o to zhubnout, ale také o to, váhu udržet. A to je zásadní, protože málokdo zůstane na nízké váze, naopak často se postupně vrací k té původní. Takže přínos zhubnutí časem vyprchává. Změnu životního stylu je potřeba udržet a nevrátit se ke svému stereotypu.