První Psí poslání mělo aspoň nápad, druhé už jen opakuje
U prvního díla se v kinech dojatě smrkalo, Psí poslání 2 teď zkusí vydolovat zbylé slzy do poslední kapičky. Ale úplně stejnou metodou bez sebemenší přidané ctižádosti.
Na Psím poslání je nejlepší výchozí nápad knih Bruce W. Camerona, že každý pes může přijít na svět několikrát, v různých podobách, ale s neměnnou oddaností svému pánovi, než půjde do nebe.
Za filmem Psí poslání 2 stojí Cameronovo knižní pokračování nazvané Psí cesta, v němž chlupatý vypravěč na přání svého pána přenese vlastní ochranitelskou věrnost na jeho vnučku. A celé kolečko se opakuje: od batolete přes školačku a dospívající dívku provází hrdinku domácí mazlíček různých ras, odhodlaný splnit svou misi.
Dvě malé změny
Vlastně se nekoná pokračování, nýbrž opakování. Liší se jenom ve dvou drobnostech. Zaprvé, od původního hrdiny Ethana, nyní dědečka, jehož opět hraje Dennis Quaid, se pozornost domácí kroniky přesouvá k ženské postavě.
Zadruhé, také výměna na režijním postu odpovídá současné vlně feminismu, svého filmařsky proslulého předchůdce Lasseho Hallströma vystřídala Gail Mancuso, která točila seriály jako Roseanne nebo Taková moderní rodinka.
Přesto je rozdíl ve vypravěčském postupu téměř neviditelný, i první díl se vyznačoval televizní doslovností, již si žádalo nadgenerační zaměření díla v čele s dětmi. A právě jejich hojný výskyt na pražské premiéře smiřoval i s dabingem.
Ostatně rafinovanost nepěstoval ani jiný letošní přepis Cameronovy předlohy, Psí domov, tudíž by bylo naivní čekat ji od Psího poslání 2. „Prožil jsem spoustu životů,“shrne v úvodu psí průvodce, zatímco brouzdá s pánem po ranči, kde oba zkoušejí s míčkem rozhýbat své klouby jako zamlada. Úsměvné psí hry i komentáře tradičně odzbrojují, zato lidské melodrama kolem zavání skadkobolným kýčem.
Syn majitelů totiž zahynul a vdova po něm je protivná fiflena, která dítě zanedbává a psy nesnáší, přestože právě chlupáč ve vypjaté scéně zachrání její dcerku před splašeným koněm. Plátno se zalyká smutkem, když snacha prarodičům vnučku odveze a pes těžce onemocní, nicméně naděje v podobě reinkarnace má stále léčivé účinky. Bohužel ji film nerozvíjí, pouze variuje nové a nové začátky od roztomilého štěněte, ať je školačka kvůli matčiným nočním toulkám osamělá, či v dospívání psí dozor potřebuje při výběru nápadníků.
Sice se tentokrát citově vydírá víc dítětem než zvířetem, ale marná sláva, každý pejskař k průměrnému filmu rád přihodí pár bodů, zvláště pokud má osobní zkušenost s některým zobrazeným plemenem. A těch se v rodinném příběhu vystřídá tolik, že se ani Psí poslání 2 skoro nemůže netrefit. Psí poslání 2