Dělostřelkyně Johanna. Britka, která miluje pečení a psa Bona

Když se po zápase dostane k telefonu a zavolá domů, ptá se Johanna Kontaová většinou na stejnou věc: „Jak se má Bono?“

Ale s U2 to souvisí jinak, než byste si asi mysleli. Místo na zpěváka světoznámé kapely se ptá na psa.

„Poslali mi video, jak Bono sleduje u televize můj pozápasový rozhovor a přísahám, že poznal můj hlas. Vždyť měl uši v pozoru,“směje se britská tenistka. „Jsem si jistá, že se mu stýská.“

Je to možné, protože panička už je z domu hodně dlouho.

Markéta Vondroušová šokuje Roland Garros svou první velkou grandslamovou jízdou a Kontaová předvádí neméně smělý kousek – až do startu letošního ročníku v Paříži nikdy nevyhrála, čtyřikrát tu padla hned v úvodním kole. A najednou je v semifinále! „Nemůžu být šťastnější,“pronesla po postupu, volila prakticky stejná slova jako její příští česká soupeřka. Už teď si obě připadají jako na prahu tenisového ráje, ale tím spíš do něj chtějí vkročit naplno.

„Hraju, jím, odpočívám. A znovu. Žádná velká švanda,“pomrkává Kontaová na novináře. Přitom umí být zábavná: vykládá o pejskaření, své zálibě v pečení, o snaze bydlet mimo tenisový hukot. I tím potvrzuje, že je mimořádně koncentrovaná, natěšená na úspěch. A řádí tam, kde je to potřeba. „Hraje teď velice rychle. Hodně diktuje tempo hry,“popisuje Jan Hernych, trenér Vondroušové. „Svými ranami dostává soupeřky hrozně pod tlak. Velice dobře servíruje a hned tlačí z returnu.“

Jak zastavit britský kanon

Osmadvacetiletá Britka, první zástupkyně ostrovní velmoci ve druhém týdnu Roland Garros od roku 1983, už pod vrcholem byla, neúspěšně bojovala v semifinále v Melbourne (2016) a ve Wimbledonu (2017). Jenže zároveň uměla být proměnlivá jako londýnské počasí. Vrtochy ve formě odnášeli trenéři, v průběhu dvou a půl roku vyhodila tři. Skoro se začínalo zdát, že se zařadí na seznam tenistek, jež brzy zazářily – a brzy pohasly.

Až loni nalezla klid pod dohledem Francouze jménem Dimitri Zavialoff. Tichý chlapík z ní najednou opět učinil vítěznou mašinu. Dokonce i na antuce.

„Je skvělý v tom, že mi nechává velkou volnost,“oceňuje Kontaová. „Neomezuje mě prakticky v ničem. A já si strašně užívám, že najednou tenisově objevuju sama sebe. Že věřím rozhodnutím, která na kurtu dělám. Jsem autonomnější, mám svobodu vyjadřovat se s raketou podle sebe.“Hezky řečeno, praxe je však pro soupeřky méně poetická: Britka na ně pálí jako z kanonu.

Za pět kol ztratila zatím jediný set a její čtvrtfinálový výkon proti Sloane Stephensové (6:1, 6:4) třeba slavná Chris Evertová okomentovala následovně: „Wow. Když budeš hrát takhle, nevidím nikoho, kdo by tě tady měl zastavit.“

Jediný, kdo dlouhým tažením strádá, tak patrně zůstává Bono. „Pořád nemá všechna potřebná očkování, aby mohl vycestovat do zahraničí. Je jich totiž potřeba opravdu hodně,“líčí Kontaová. „Ale až to zvládne, budu ho určitě vozit s sebou i na turnaje. Příště už v Paříži bude!“

Bono tak stále má šanci, že v roce 2020 doprovodí úřadující vítězku.