Sucho v Africe má vyřešit led z Antarktidy
Nedostatek vody zdaleka netrápí jen Česko, v porovnání s jinými kouty světa mají Češi vody dokonce spousty. Například jihoafrické Kapské Město a vůbec celý region se od roku 2015 potýká s takovým suchem, že museli zemědělci vybít prakticky celá stáda a město omezilo spotřebu vody.
V takové situaci se mohou jevit i na první pohled bizarní řešení jako dobrý nápad – třeba ten kapitána Nicholase Sloanea. „Moje manželka si dávala vanu každý večer a sprchu každé ráno, takže mi řekla, abych s tím nedostatkem koukal něco dělat,“vysvětlil Sloane pro agenturu Bloomberg.
A tak oprášil nápad, že by k břehům města dotáhl obrovskou ledovcovou kru z Antarktidy, která by se místo pomalého tání v oceánu dala postupně „těžit“. Znělo to šíleně a zpráva oběhla celou planetu.
K africkým břehům by chtěl přepravit kusy ledu o délce zhruba 1 000 metrů, šířce 500 metrů a výšce 250 metrů, jeden takový by podle něj dokázal pokrýt roční spotřebu Kapského Města zhruba z pětiny. To by v kombinaci s ostatními zdroji mohlo výrazně pomoci.
A i když se od té doby situace mírně zlepšila (radnice zvýšila obyvatelům čtyřmilionového města příděl z 50 na 70 litrů na osobu a den, pro
srovnání, Češi spotřebují 90 litrů), vody se pořád nedostává, a tak se Sloaneův nápad posunul ze sféry sci-fi do fáze „hledání investora“.
Projekt zaštítily dvě jihoafrické banky a švýcarská vodárenská společnost Water Vision. Dohromady by měly sehnat 200 milionů dolarů. Pokud se podaří vyjednat s vládou povolení k celé akci, může Sloane začít shánět vlečnou loď a během půl roku vyrazit do vod jižního Atlantiku na lov ledovců.
Řešení pro Kanárské ostrovy?
Investory přesvědčila pověst kapitána Sloanea. Ten kromě jiných kousků řídil odtah ztroskotaného trajektu Costa Concordia u toskánských břehů do Janova k likvidaci. Celá operace trvala více než dva roky a stála 300 milionů eur.
Rodáka ze Severní Rhodesie, dnešní Zambie, zaměstnává floridská společnost Resolve Marine Group a posílá ho po všech světových mořích hasit průšvihy, které lodě postihnou – od požárů po úniky paliva. Sloaneovy služby samozřejmě rejdaři nevyužívají rádi, protože to znamená jediné, musí odepsat celou loď a ještě si připravit odměnu pro „likvidátory“ve výši sedmi až deseti procent z celkového účtu.
„Patřil jsem mezi největší skeptiky, ale pak mě Nick Sloane přesvědčil,“tvrdí výkonný ředitel firmy Water Vision Bert Mulder. „Pokud to někdo zvládne, pak je to on. Opravdu tomu věřím, dodává.
Podmínky v jižním Atlantiku totiž bývají drsné i v období, kdy podle meteorologů vládne příznivé počasí. Výjimkou nejsou 15metrové vlny a silné proudy, takže posádku tažné lodi budou muset tvořit sehraní profesionálové.
Základem úspěchu je najít správný kus ledu, antarktické ledovce jsou na rozdíl od bratranců ze severního pólu většinou pravidelné, protože se odlamují až na mořské hladině. Pomoci by s tím měly satelity, pak nastoupí průzkum ledovce, jestli se k odtažení hodí.
Pak už by se do služby zapojily lodě, které by horu ledu obkroužily sítí za 25 milionů dolarů tvořenou umělohmotnými lany s průměrem 13 centimetrů.
Lodě by využily mořských proudů kolem Antarktidy a sledovaly by „odbočku“směrem k Africe. „Pokud by se nám manévr nepodařil, museli bychom zavolat Australanům, jestli nechtějí koupit ledovec,“shrnul Sloane. Led by samozřejmě postupně odtával, podle výpočtu by do Kapského Města kra dorazila o osm procent menší. Aby u města déle vydržela, chce ji Sloane zakrýt speciální fólií za zhruba 22 milionů dolarů.
I když by se podařilo překonat všechny technické překážky, jako hlavní proti zůstává celková cena dodané vody. Podle Sloanea by musela radnice města zaplatit trojnásobek oproti tradičním zdrojům, což si podle kritiků nemůže dovolit. Jejich pohled na věc se může brzy změnit – pokud letos nezaprší, čeká město další omezování spotřeby.
Podle Sloanea se zásobování vodou bude spíš zhoršovat než zlepšovat. A Kapské Město je podle něj ideální místo, kde si odtah ledovců vyzkoušet.
V budoucnosti se může odtahování ledovců rozšířit i do jiných míst. Už v roce 2010 se Evropská unie zabývala myšlenkou, že by nedostatek pitné vody na španělských Kanárských ostrovech mohla vyřešit dodávka ledu z kanadského Newfoundlandu.