Největší šílenství je, když si lidé ubližují, píše Grosman
Nebýt Ladislava Grosmana, dost možná by prvního Oscara pro Československo nezískal snímek Obchod na korze. Právě on totiž napsal knižní předlohu, na kterou sláva filmového zpracování vrhla lehký stín.
Napravit se to nyní snaží nakladatelství Akropolis společně s editorem Jiřím Opelíkem. Vytvořili edici Spisy Ladislava Grosmana. V knihkupectví se už nabízejí čtyři svazky, nejnověji titul nazvaný Dopisy Mileně.
Jak název napovídá, kniha dává čtenáři nahlédnout do autorovy osobní korespondence s rodinnou přítelkyní a překladatelkou Milenou Královou, která stejně jako on
po roce 1968 s blízkými emigrovala z Československa. Přátele z vysoké školy dělily tisíce kilometrů, Grosman žil v Izraeli, Králová ve Švýcarsku, přesto se snažili zůstat v kontaktu.
Ačkoliv mnohdy jejich dopisy dělily dlouhé měsíce, později i roky, píší si o událostech více či méně naléhavých, od rozhodnutí opustit domovinu přes práci na univerzitě v Bar-Illan, tvorbu pro televizi až po praktické záležitosti každodenního života. Oba také často zmiňují své rodiny, oddaně si přejí to nejlepší.
Válka přináší zlom
„Do minulosti (ani dávné, ani přednedávné) – jak jste si jistě všimli – se nevracím,“píše Grosman, který za druhé světové války strávil dva roky v pracovním táboře, střízlivě v jednom z úvodních dopisů z roku 1971.
Zlom však přijde o dva roky později společně s jomkipurskou válkou, kterou v roce 1973 rozpoutalo přepadení Izraele egyptskými a syrskými vojsky v Den smíření, jinak známém také jako Jom kipur.
Grosman se najednou ocitá na novém místě v dost nepřehledné situaci a musí se s ní vyrovnat – jako člověk i spisovatel.
A tak začne psát imaginární dopisy Mileně. Vyznává se ze svých obav i strachu, hodnotí práci médií i chování světových velmocí – Číny a Sovětského svazu.
Vůbec nejsilněji však působí v rovině filozofické. Následující slova by se měla tesat do kamene: „Jsem prostě někdo, kdo už zkusil na vlastní kůži revoluce, nepokoje, převraty i války, perzekuce i koncentráky, násilenství sterých podob, a mohu se zvednutou rukou k nebesům přísahat, že není většího šílenství, než když si lidé vzájemně ubližují, a nejčastěji v hloupých a malicherných vášních, zaníceni a rozeštváni nenávistí, která nezná nic než zabíjení a rozkoš ze zabíjení, které nikam nevede a plodí opět jenom nenávist a další zabíjení. Z příměří může vzejít užitek všem, z války nikomu, a to ani pro tuto chvíli, ani v historické perspektivě.“
To je však pouhý útržek z myšlenek, které Grosman stihl sepsat, bohužel už však ne za svého života vydat.
Zemřel náhle v roce 1981. „Zůstalo po něm tisíce popsaných stran, hotových románů a povídek – pracoval jako kůň a upracoval se,“píše po jeho smrti manželka Edita.
Budiž jí i Ladislavu Grosmanovi velmi opožděným zadostiučiněním vydání nejen Dopisů Mileně, ale také celého díla. Nakladatelství Akropolis a všem zúčastněným za to patří velký dík.