Panikou a Gretou za lepším klimatem
Propadněte panice, hlásá švédská aktivistka Greta Thunbergová a namísto školní docházky protestuje před parlamentem. Údajně je lehce retardovaná, ale mezi bojovníky proti změně klimatu se to snadno přehlédne. Problém změny klimatu jistě má svoje ratio, když se však podíváme na klimatické aktivisty, vidíme ho pomálu. Školáci, profesionální potížisti a globální celebrity papouškující Lízu Simpsonovou, jejíž názory vydávají za svoje vlastní.
Ať je to starý dobrý mír, nebo oteplování, tihle lidé potřebují za něco bojovat. A co může být lepší než konec světa? Stav klimatické nouze už vyhlašují parlamenty i města, namísto obávaných populistů to byli hlavně Zelení, kdo bodoval v evropských volbách. I kdyby ale byla klimatická hysterie podložená, ještě to neznamená, že správná jsou i nabízená řešení. Většina zelených receptů je totiž kombinací sociálního inženýrství a pseudovědeckých iluzí.
Dobrá zpráva je, že stejně jako ke světlým zítřkům nevedla žádná z mnoha sociálních utopií, nenaplnil se ani jejich zrcadlový opak: varování před koncem světa. A že jich bylo. Blížícím se armagedonem lidstvo odjakživa strašili proroci, kteří se ukázali jako falešní. Zaručenou šancí na spásu přitom vždy bylo vzdát se majetku a oddat askezi. S postupem času sice náboženské vize nahradily představy ryze materialistické, víra v sílu odříkání však zůstává.
Skleníkové plyny produkuje průmysl, energetika, doprava či chov skotu, tedy odvětví, která činí svět nebývale pohodlným a lidi v rozvinutých zemích bohaté. Čím lépe se máme, tím víc jsme se provinili. Moderní levice věří v logiku nulové hry, v níž zisk jedné strany je automaticky ztrátou jiné. Za chudobu tak mohou bohatí. Jedinou cestou ke spáse je i tentokrát askeze neboli omezení spotřeby a vzdání se všeho, co plodí blahobyt.
Globální zhroucení ekosystému je další variací na apokalypsu, tentokrát klimatickou. Od předchozích se moc neliší. Jako obvykle ji zavinila pýcha, zpupnost a chamtivost. Před čínským parlamentem nebo ambasádami nikdo neprotestuje, ačkoli je to právě Čína, kdo produkuje nejvíce skleníkových plynů. A třetí místo obsadila mimochodem Indie. Jenže obvinit tyhle země z obžerství je těžké: mají příliš mnoho chudých.
Zato Západ, vyznávající konzum a topící se v nadbytku, je pro alarmisty cílem ideálním. Každý přece vidí, že je nutno se uskrovnit. A dost možná je to i pravda, jenže panika nikdy nebyla dobrým způsobem, jak něčeho rozumného dosáhnout.