Tenhle pohár je můj!

Ani ve 34 letech nezpomaluje. Kdo? Cristiano Ronaldo! Jako první vyhrál s Portugalskem Ligu národů.

Dal si devět měsíců pauzu. Cítil, že se potřebuje předně soustředit na svoje nové dobrodružství v Juventusu Turín. Dost možná přemýšlel také o tom, že národní dres Portugalska už nikdy neobleče.

Ale vidíte, Cristiano Ronaldo je zpátky.

A znovu v roli gladiátora, který dokáže téměř nemožné.

Před nedělní půlnocí jako první člověk ve fotbalových dějinách mohl pozvednout stříbrnou trofej pro vítěze Ligy národů. Zrovna on.

Velmistr, kterého půlka planety bezmezně obdivuje a tu druhou nepřestává provokovat příliš sebestředným chováním.

Ani při závěrečném ceremoniálu na stadionu Porta neudělal obyčejné gesto. Převzal nablýskaný osmikilový pohár, políbil ho a hodil si ho na rameno, jako když dřevorubec snáší rozřezaná polena z lesa.

Ale copak si to nemohl dovolit? Taková frajeřinka vlastně Ronalda

polidšťuje. A navíc měl po práci, kterou odvedl brilantně.

V semifinále proti Švýcarům nasázel hattrick.

Ve finále proti Nizozemcům, které nakonec porazila jediná trefa Goncala Guedese, útočníka z Valencie, dělal skvělý servis ostatním. Nepovyšoval se, nestrhával na sebe pozornost a nehnal se za každou cenu do zakončení. Nepouštěl se ani do zbytečných nájezdů proti excelentnímu stoperu Virgilu van Dijkovi, který za uplynulou sezonu neprohrál snad jediný souboj.

Cristiano Ronaldo pochopil, že musí pracovat jinak, než je zvyklý, aby mohl finále vyhrát.

Před třemi lety podobným způsobem dovedl Portugalsko na evropský trůn.

Když bylo potřeba, střílel góly. Když věřil spíš kolektivu, obětoval své ego pro úspěch týmu.

„Pevně věřím, že Cristiano může hrát na podobné úrovni ještě tři čtyři

roky,“prohlásil portugalský kouč Fernando Santos.

Vážně? To by snad bylo proti přírodě, protože Ronaldovi bude v únoru už pětatřicet!

„Nejdůležitější je hlava, abyste byli motivovaní a šťastní. A já jsem fit,“pravil Portugalec.