Hokejové povídání pro nového chlapce
Naše vesnice je tak malá, že se při hlubokém vydechnutí zamlží okna ve všech chalupách. Když u sousedů v neděli smaží řízky, sbíhají se sliny z celého okolí. Naše vesnice je tak malá, že se lidé raději moc nepomlouvají, protože by je mohl někdo slyšet. Naše vesnička má od víkendu nového obyvatele. Narodil se nám úplně nový chlapec. Ty.
Od úterý tě máme doma. Je to super, holky už nemají tak velkou přesilu. Jsi hodný, skoro vůbec nepláčeš. Celou středu jsi prospal a usmíval ses u toho. Vypadalo to, že si užíváš tropických 36 stupňů, možná jsi měl pocit, že jsi zpátky u maminky v bříšku.
Hořká prohra Davidů s Goliáši
Já byl včera hrozně nevyspalý, ne však kvůli tvému pláči. Můžu si za to sám. Místo toho, abych spal, jsem koukal na rozhodující, sedmý zápas finále Stanley Cupu mezi Bostonem a St. Louis. Většina Čechů přála vítězství Bostonu, v jehož týmu nastupují krajané Krejčí a Pastrňák. Ale ani dva čeští Davidové nenašli recept na Goliáše z města na Mississippi a jejich sen o zisku nejcennější hokejové trofeje se rozplynul jako mlha nad řekou. Byla to pro bostonské Medvědy bolestná prohra 1:4 na domácím ledě, ale spravedlivá. Hokejisté St. Louis bitvu o premiérový zisk Stanley Cupu odehráli chytřeji, trpělivěji, cílevědoměji. Proto jsou teď na podstavci hokejového svatého grálu jejich jména. Jako první zvedl stříbrný pohár nad hlavu kapitán Blues, obrovský obránce Alex Pietrangelo. Tvůj jmenovec, mimochodem.
Tvůj tatínek má rád hokej, hlavně zámořský, už dlouho. Dávno předtím, než ses narodil, byl se dvakrát v Americe na hokej podívat. Ve Washingtonu (Capitals porazili Atlantu 5:2), podruhé v St. Louis, kde domácí Blues přehráli Senátory z Ottawy 4:1.
Bylo to na přelomu tisíciletí, v době, kdy v národní hokejové lize zářil kladenský útočník Jaromír Jágr, nejlepší hráč světa, který přitáhl k NHL pozornost generací českých hokejových fanoušků. My jsme tenkrát Jágra v NHL na vlastní oči neviděli, zápas jeho Pittsburghu ve Washingtonu jsme propásli o den. Ale z televize jsem ho znal jako své boty, každou jeho kličku, gól či mazanou přihrávku jsem sledoval uprostřed noci. Začalo to, když mu bylo devatenáct a hned v prvním roce v NHL vyhrál Stanley Cup. A v následující sezoně znovu. To bylo probdělých nocí! Ono je totiž v Americe o dost hodin méně, takže když na východním pobřeží začne zápas v osm večer, v Česku už jsou dvě v noci následujícího dne.
Je možné, že po tátovi zdědíš zálibu v hokeji. Máš ale jednu jistotu, že nepropadneš kouzlu NHL kvůli Jaromíru Jágrovi. Až ti bude deset, což je podle mého zhruba věk, kdy by tě mohlo začít bavit koukat ve dvě v noci na televizi, bude Jágrovi 57 a v zámoří (skoro určitě) hrát nebude. Maximálně tak za Kladno, ale to nehraje v noci.
Můžeš dobýt celý svět
Nebo si najdeš jiného koníčka. Třeba bude začas takové horko, že roztají všechna kluziště světa. Pak se místo na hokej budeš koukat na fotbal, na tenis, na sportovní rybaření… Nebo zjistíš, že sport je stereotypní nuda pro bábovky, a s kamarády si založíš rockovou kapelu a budeš balit holky na romantické vypalovačky. A jestli se ukáže, že nemáš hudební sluch, nevadí. Tak se holt namísto bigbítu budeš věnovat vědám a vynalezneš pilulku na všechno.
Dělej, můj chlapče, co se ti zlíbí. Když budeš chtít, můžeš dobýt celý svět, jako Alexandr Veliký.
Hlavně abys byl zdravý a šťastný. Protože na ničem jiném nezáleží.