Konec čekání. Gloria!
V lednu podstoupila Laila transplantaci kostní dřeně. Její milovaný klub byl poslední v NHL. Ve středu s ním jásala po triumfu ve Stanley Cupu.
Mohl vydělávat dvojnásobek. Patrick Maroon ale loni smlouvu na 3,5 milionu dolarů odmítl a upsal se za poloviční částku klubu ze St. Louis, kde se narodil. A kde žije jeho syn Anthony. Chtěl s ním konečně trávit víc času.
Ve středu večer na ledě bostonské arény TD Garden desetiletého kluka nabádal, ať zkusí vzepřít nad hlavu šestnáctikilový Stanley Cup, který chvíli předtím s týmem Blues po sedmé partii napínavé série s Bruins ukořistil.
„Tyhle vzpomínky nám zůstanou navěky,“řekl přítomným reportérům a čišela z něj čirá radost. „Jestli se vyplatila sázka na angažmá v St. Louis? Co myslíte? Samozřejmě!“
Tolik příběhů se skrývá za prvním triumfem od založení klubu v roce 1967. Za všudypřítomných tónů chytlavého hitu Gloria od Laury Branigan, který mužstvo přijalo za svou hymnu 5. února po působivém obratu z 0:2 na 3:2 v utkání na Floridě, se ve městě ležícím na západním břehu Mississippi rozmohla hokejová mánie, jež nyní vrcholí.
Superfanynka Laila
S dětským nadšením už léta přála zdar chlapům v modro-bílo-žlutém brnění. Laila Andersonová sbírala podpisy, oblíbila si zejména Alexe Steena a Coltona Parayka, o němž tvrdí: „Seslalo mi ho samo nebe.“
Dvoumetrový bek stanici Sportsnet vylíčil, jak se jejich kamarádství rozvinulo: „Potkal jsem ji na autogramiádě a loni jsem se dozvěděl, že se jí nedaří moc dobře.“
Na podzim lékaři zjistili u Laily vzácnou autoimunitní nemoc. Podstoupila chemoterapii a v lednu transplantaci kostní dřeně, přičemž s hledáním dárce pomohl klub. Začátkem roku byli Blues v NHL poslední. Sotva mohli pomýšlet na účast v play off, natož na stříbrný poklad Lorda Stanleyho. Králové
Pod vedením nového kouče Craiga Berubeho a s Jordanem Binnigtnem, původní čtyřkou na gólmanském žebříčku, stoupali vzhůru.
A Laila společně s klubovým maskotem Louim natočila v nemocnici burcující klip: „Dokážeme to spolu, kluci! Budeme se prát, dokud nevyhrajeme své bitvy. Krvácíme modře. Získáme pohár, políbíme ho, všechno dobře dopadne.“
Na holé hlavě měla šátek s logem Blues, na tričku nápis „fighter“– bojovnice. V hokejových kruzích se z ní stala celebrita.
Dvě kola Stanley Cupu sledovala střídavě doma a ve špitále. Když se pak dozvěděla, že smí jít na třetí mač Blues se San Jose Sharks, rozplakala se štěstím. Jakmile se objevila na obrazovkách v hale, diváci ji zdravili ovacemi vstoje. „Věděla jsem, že přišel náš čas“
„Rveme se i za tebe. Jsme s tebou!“řekl jí Maroon osobně.
Blues ji pozvali na rozhodující finálový duel do Bostonu, kde poté dojemně slavila s týmem přímo na jevišti. „Věděla jsem, že přišel náš čas,“pravila pevně do kamery.
Sezonu a půl sdílel bitkař s indiánskými předky a přezdívkou „Náčelník“hotelové pokoje s českým mladíkem Robertem Reichlem.
„Hele, Rábrt, klidně vlítni do všeho. Zbourej, koho chceš. Když se něco semele, budu u tebe za tři vteřiny,“opakoval mu při působení v Calgary Flames.
Reichla začátkem 90. let napadalo, co všechno se přihodí během tří vteřin, jež parťákovi Craigu Berubemu zaberou, než mu dorazí na pomoc. A raději se nepouštěl do vážnějších akcí. Jinak ovšem na „Chiefa“ani nyní nedá dopustit.
„Byl vážně dobrák. A taky mě naučil, že indiáni praží steaky nejvýš dvě minuty z jedné i druhé strany... Trochu mě překvapuje, že se dal na koučování, ale vím, že si ho v St. Louis chválí,“řekl minulý týden v pořadu Rozstřel na iDNES.cz.
Bodejť by ne! Berube po nástupu na střídačku 20. listopadu postupně přesvědčil Blues, aby si věřili, že dovedou být pro kohokoliv zatraceně nepříjemnými protivníky.
Dokázal sešikovat tvrdě pracující chásku do vyladěné sestavy. A jako druhý trenér zásadně zasáhl do kariéry Jordana Binningtona, když mu svěřil pozici jedničky, ač se s ním loni o prázdninách počítalo jako s dvojkou na farmě.
Prvním důležitým koučem byl pro Binningtona jistý Mike Vallescuro. V osmi letech se hlásil do náboru do Vaughan Rangers v Ontariu jako útočník, jenže Vallescuro jej poslal do branky. Třebaže hocha první střela praštila do hlavy, nenechal se odradit, stejně jako v právě uplynulém ročníku, když kouči Berubemu po povýšení z AHL tvrdil: „Jsem připravený.“
„Náčelník“nevzrušeně pokýval hlavou, jako že rozumí. Pětadvacetiletý gólman s jediným startem v NHL mu však větu zopakoval, aby zdůraznil: Nastal můj čas. A vážně nastal. V základní části přispěl k výhře ve 24 ze 32 zápasů, do nichž zasáhl. V play off jako nováček posbíral kompletní sbírku 16 vítězství, což znamená jediné: Stanley Cup.
Jsme legendy. Hrdinové!
Binnington náležel mezi favority na Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího borce play off. Ještě víc si ji ovšem zasloužil vousáč Ryan O’Reilly. „To je dobrý pocit! Tak neskutečně dobrý pocit,“lebedil si přímo na kluzišti po sedmé řeži o titul.
Trefil se v ní jako první, skóroval ve čtvrtém finále za sebou, což před ním naposled svedl Wayne Gretzky. Centr s vzezřením loupežníka zároveň válel na buly, poctivě bránil. A to, prosím pěkně, od prvního kola nastupoval se zlomeným žebrem.
Loni na jaře si v Buffalu nadrobil, když otevřeně promluvil o poraženecké náladě, jež zachvátila kabinu Sabres. Štvaly ho věčné prohry, šéfové ho za upřímnost vyměnili do St. Louis. „Pojďme vyhrát pohár!“navrhl pak O’Reilly manažerovi Dougu Armstrongovi.
Zdánlivě planá hláška se proměnila ve skutečnost, byť teď kdekomu může připadat neuvěřitelná. „Teď jsme legendy. Hrdinové. Vezeme trofej do St. Louis,“jásal O’Reilly.
Nadšeni byli Tony Maroon i Laila Andersonová. A polozapomenutý osmdesátkový šlágr od Laury Braniganové se ve městě bude pouštět celé léto: Gloria!