Mexiko viní návrhářku z „kulturní krádeže“
Podle kritiků kulturního přivlastnění si většinová kultura přivlastňuje rituály či tradice domorodců a činí z nich nástroj zisku.
MEXIKO Věhlasná newyorská návrhářka venezuelského původu Carolina Herrerová sotva stihla představit svou hravou módní kolekci ve stylu barevné latinskoamerické dovolené – a už se strhla bouře.
Ozvala se mexická vláda, jmenovitě ministryně kultury Alejandra Fraustová, podle které si oděvní návrhy přivlastňují motivy mexických domorodých obyvatel.
Je to prý vlastně krádež. Třeba dlouhé bílé šaty údajně kopírují tradiční výtvarné motivy z města Tenango de Doria v mexickém státě Hidalgo.
Herrerová, která v minulosti oblékala třeba Jacqueline Onassisovou, Michelle Obamovou i Melanii Trumpovou, vzkázala přes svou mluvčí, že si mexické kultury váží.
Připouští, že se její firma inspirovala jejími výraznými barevnými tóny a využila tamní řemeslné techniky. Jenže to není jen tak.
Uplynuly jen tři měsíce od chvil, kdy Mexiko apelovalo na Španělsko, aby se omluvilo za koloniální minulost. To rezonuje i v módě.
Španělský list El País cituje Fraustovou, podle které jsou tyto barvy a techniky zcela jedinečné pro některé mexické regiony a tamní komunity. Vadí jí, že tito lidé z prodeje módní značky nic nemají.
Mluví o „kulturní apropriaci“, tedy situaci, kdy členové dominantní kultury necitlivě přejímají prvky minoritní kultury. „Často takové, která jimi byla dříve utlačována,“píše se k heslu na Wikipedii.
Není to přitom zdaleka první případ svého druhu.
Kulturní „krádeže“se dotýkají všech oblastí života. Většinová kultura si může přivlastnit recept na tortillu, způsob domorodého tance, nářečí, hůlky ve vlasech, čelenky, ale třeba i kostýmy či duchovní cvičení.
Tentokrát to byly módní vzory na šatech. Pro mexickou levicovou vládu to je vysoce aktuální téma, protože právě pracuje na zákoně, který by měl chránit výtvory původních obyvatel před plagiátorstvím.
Kulturní přivlastňování vnímají negativně zejména levicoví aktivisté, podle kterých je původní vzor využíván bez respektu, je převzetím významově zcela vyprázdněn. Podle aktivistky a herečky Amandly Stenbergové bývá takto často zcela bezmyšlenkově přejat motiv menšinové kultury, který původně sváděl k rasovým stereotypům.
Když jej následně převezme většinová kultura, stane se z něj trend. To platí třeba o některých slangových variantách anglických slov, které si od černošských muzikantů „vypůjčili“jejich bílí bluesoví kolegové. Nebo u hudby reggae, kterou podle kritiků „převzali bílí hudebníci a do původní jamajské pokladnice nevrátili ani penny“.
Viděno přísně, je takovým převzetím i oblékání kimona. Univerzita v Ottawě vyhodnotila jako krajně neuctivé přivlastňování cizích vzorů i cvičení jógy. V západním pojetí se prý z ní vytrácí duchovno, stává se jen cvičením k protáhnutí těla.
Kritikům apropriace vadí, že tradice či hodnoty, které mají pro menšinovou kulturu nesmírný spirituální či hodnotový význam, se po „přivlastnění“často stávají pouhým laciným nástrojem zisku, ať jde o náboženské rituály, či předměty jako velmi dobře známé indiánské čelenky. Na mnoha amerických festivalech jsou zakázané.
Pozice kritiků přivlastnění je podle webu Huffington Post zjevná. Zatímco černá žena nosící dredy či copánky je prý stigmatizována za svůj styl, bílá žena si je užívá bez rizika postižení. Jejich oponenti namítají, že mezi přirozenou mezikulturní výměnou a apropriací je tenká hranice, kterou je někdy obtížné stanovit. Mnoho lidí v Mexiku navíc reagovalo na módní kolekci Herrerové smířlivě s tím, že se jim líbí. Známý herec Roger Gonzales se vyjádřil, že „Mexiko se alespoň zviditelnilo ve světovém měřítku“.