Přehnaná křeč v Hongkongu

O víkendu šéfka hongkongské administrativy Carrie Lam ustoupila statisícovým demonstracím a stáhla návrh dohody o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech mezi Hongkongem, Macaem, Tchaj-wanem a ČLR. Protesty však pokračují. Proč?

Tým Carrie Lam návrh zdůvodňoval plněním mezery v mezinárodním právu veřejném. Odkazoval přitom na případ zamítnutého vydání údajného vraha z Hongkongu na Tchaj-wan, protože justiční spolupráce obou stran nebyla dosud ustavena. Argumentoval i obavou, aby se Hongkong nestal útočištěm zločinců.

Právní expert a „radní“Hongkongu Ronny Tong také upozornil, že se v Hongkongu zdržuje přes třicet opravdu velkých zločinců z Číny a prosazovaný návrh se týká jen závažných trestných činů nesouvisících s politickými názory ani s lidskými právy. Jinými slovy: extradiční dohoda by neměla být zneužívána k vydávání politicky nepohodlných osob z Hongkongu do Číny.

Proti hongkongské exekutivě však stálo a stále stojí široké občanské hnutí v čele s aktivisty, právníky a byznysmeny. Tvoří je prakticky celá společnost. Lidé se obávají, aby se možnost vydávání obviněných z Hongkongu nestala zbraní pevninské Číny k zadržení prakticky kohokoliv, kdo se znelíbí a objeví se v Hongkongu.

Naší pozornosti by ale nemělo uniknout několik momentů. První, hůře srozumitelnou zkratkou je nepřesné zúžení mezistátní dohody o justiční spolupráci v trestních věcech jen na vydávání „podezřelých“.

V návrhu dohody jde o nastavení pravidelné spolupráce mezi státy. Pro její text existují vzory: Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) takový vzor uveřejnil již v roce 2004. Podepsaná mezistátní dohoda se stává účinnou součástí domácího práva až po ratifikaci parlamentem. Období mezi podpisem a ratifikací dohody parlamentem může být delší, jak ukazuje i Dohoda o justiční spolupráci v trestních věcech mezi ČR a Hongkongem; byla sice podepsána v březnu 2013, ale ani po šesti letech ještě není ratifikována.

Hlavní spor o vyžádání

Předmětem dohody je mnoho úkonů trestně procesních a právní pomoci včetně identifikace a zmrazení bankovních účtů, ale nejzásadnější je určitě ono vyžádání z ciziny.

To je však přípustné pouze na základě zatykače, pravomocného rozsudku nebo jiného rozhodnutí. Vyžadující stát o vydání žádá diplomatickou cestou nebo přímo přes ministerstvo spravedlnosti příslušný orgán dožádaného státu. V angloamerickém systému práva, kam spadá i Hongkong, jsou k žádosti povinné další podklady, zejména ověřené kopie podstatných důkazů o spáchání trestného činu vyžadovanou osobou. Pak v dožádaném státě probíhá tzv. extradiční řízení, zvažující i nepřípustnost vydání při politickém trestném činu, rozporu se závazky ze smluv o lidských právech, z důvodné obavy, že by vydávaný byl pronásledován z náboženských a politických důvodů, a tak dále. Až povolení k vydání vede k eskortě vydávaného.

Mezistátní justiční spolupráce v trestních věcech se dynamicky rozvíjí posledních dvacet let, zejména od událostí z 11. září. Paralelně se jde i proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, což loni přineslo povinnou identifikaci skutečných vlastníků korporací a jejich účtů i v Hongkongu. Hongkong má dnes smlouvu o justiční spolupráci jen s dvaceti zeměmi, nemá ji se svými sousedy ani s Čínou, pod kterou v rámci modelu „jedna země, dva systémy“spadá. S Čínou tuto dohodu má například už i Francie, Španělsko a Portugalsko. Potřeba mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, vymezená ve zmíněném hongkongském návrhu 37 trestnými činy se sazbou od tří let výše včetně korupce a zpronevěry, je tedy v mezinárodním prostředí aktuální téma.

Carrie Lam pracuje v hongkongských úřadech už od roku 1980, postupně vystoupala až ke zvolení šéfkou administrativy, ale její tým proces schválení návrhu dohody prosazoval příliš silově. Carrie Lam má od svého zvolení pověst pekingské kandidátky a svým postupem ji jen posílila. Než ustoupila svolané sobotní protestní demonstraci, setkala se 14. června v pohraničním Shenzhenu s vrcholným úředníkem ČLR pro Hongkong Han Zhengem ze sedmičlenného Stálého výboru politbyra.

Dobrý vládce naslouchá

Opozice opakovaně prohlašovala, že nemá v čínské soudnictví žádnou důvěru, že vydávání může čínská vláda nasadit proti komukoliv nepohodlnému. Poukazovali na případy vynucených přiznání, mučení, uzavřených procesů a neposkytnutí obhájce. I na to, že ani Tchaj-wan si nepřeje podpis dohody a že bude lepší nechat justiční spolupráci na ad hoc dohodách k jednotlivým případům.

Staré čínské modely vládců učily, že nejdůležitější je získat ve své zemi srdce lidí. Dobrý vládce má obětavě sloužit obecnému blahu a dnes a denně to dokazovat slovy i skutky. Na eskalaci konfliktu v Hongkongu je však vidět, že čínská vláda ani šéfka hongkongské exekutivy si křečovitým tlakem srdce a důvěru obyvatel Hongkongu nezískali. Dosáhli opaku a škody se budou napravovat dlouho.

Na eskalaci konfliktu je vidět, že čínská vláda a šéfka exekutivy si srdce a důvěru obyvatel nezískali.