Stadiony bez rituálních ohňů

Panika v hledišti, zranění fanoušci, stadiony za trest bez diváků. Zábavní pyrotechnika jako vizuální doprovod fotbalu je zlo, kterému je třeba rázně zabránit. Žádný nástroj sice není stoprocentní, ale tu bitvu je třeba svést. Je v zájmu samotných klubů.

Červenobílá síla! – to je ten lepší případ pokřiku. Smrt soupeři a ryze rasistická hesla nebudu vypisovat, kdo jste někdy na fotbale byli, určitě je dobře znáte. Nic naplat, fotbal je svým způsobem kmenová, rituální záležitost a oheň, ten ke kmenům vždy patřil. Naposled snad někdy ve středověku. Kvůli efektnímu „choreu“dokonce vedení některých klubů pyrotechniku na stadionech dlouho tolerovalo. A dovolím si tvrdit, že kvůli ohnivým efektům, které podtrhují mohutné skandování plných tribun, to byla ochotná tolerovat i nemalá část fanoušků na běžných tribunách. Koho by oheň nefascinoval? Nicméně, do prostředí, kde se vyskytuje veliké množství lidí, oheň prostě a jednoduše nepatří.

Kultura vynucená represí

Vážná zranění způsobená pyrotechnikou nejsou žádná novinka. Samotné fanoušky (za tichého tolerování kluby) od pašování pyrotechniky na stadion neodradil dokonce ani tragický případ popálené ženy při zápasu Sparty s Plzní. Pokud selhává prevence a „samoregulace“fanoušků, je represe nevyhnutelná. Dle mého názoru má být v případě pyrotechniky uplatňován ten nejtvrdší postup, zákonnou oporu pro něj dávno máme.

Debata o bezpečnosti na českých stadionech se vede řadu let. Vlastně od doby, kdy se v oblasti bezpečnosti pohybuji. V naší legislativě už dávno existují nástroje, kterými lze problémovým osobám zabránit v účasti na fotbalových zápasech. Konkrétně se jedná o paragraf 76 trestního zákoníku, podle kterého může soud uložit i zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.

V praxi je však tento nástroj poměrně málo využíván (u méně než 10 procent pachatelů výtržností). Jde o velmi účinný nástroj, který podporují i pracovníci Probační a mediační služby. Dokonce i Nejvyšší soud přezkoumával uložení trestu zákazu vstupu na sportovní akce a v podstatě otevřeně sdělil soudům nižších stupňů, že se nemusí bát ukládat tresty zákazu vstupu, a to v poměrně širokém rozsahu, jak z hlediska příslušnosti ke konkrétnímu klubu, tak i z hlediska druhu sportu nebo místa konání akce.

Také nový občanský zákoník obsahuje ustanovení (paragraf 2900), kdy za určitých okolností je možné odepřít vstup rizikovým osobám do veřejných prostor, aniž by existovalo předchozí rozhodnutí soudu. Legislativa nám tedy umožňuje problematiku výtržníků řešit poměrně účinně, v praxi je však využívána nedostatečně, snad z obavy, že by takový důrazný přístup mohl kluby zatěžovat nárůstem administrativy nebo přivodit nepříznivé reakce tzv. tvrdého jádra fans.

Ani tresty neodradí

Bezpečnost na fotbalovém stadionu je odpovědností pořadatelů. Infrastruktura stadionu musí odpovídat současným bezpečnostním standardům a také pořadatelská služba by měla být zajištěna s dostatečným počtem kvalifikovaných a dobře proškolených pracovníků. I bezpečnostní technologie musí být na adekvátní úrovni a toto vše by mělo být společně využíváno k vynucování pravidel.

Jistě, velmi důležitá je také spolupráce sportovních klubů s fanoušky – navazování přátelských vztahů, zřízení informačních center, preventivní aktivity směrem k fandům a podobně. Úvahy o registrovaných vstupech na stadiony by měly být až skutečně krajní nástroj, a to především tam, kde jiné metody selhaly. Určitě by se měla zkvalitnit i pořadatelská služba co do počtu pracovníků i co do kvality jejich proškolení a další přípravy.

Bude nyní zajímavé sledovat další dění na stadionech. Soukromě bych si vsadil, že se i po sérii trestů pyrotechnika objeví znovu a vážná zranění na sebe opět nedají dlouho čekat. Mimochodem, ve Španělsku se pronesení světlice na stadion pokutuje v přepočtu 75 000 korunami. Pokud se tak stane, domnívám se, že by se měl uskutečnit seminář za účasti fotbalových bezpečnostních odborníků, právních expertů, soudců, státních zástupců, odborníků na prevenci kriminality a dalších lidí, kteří se touto problematikou zabývají. V ideálním případě i za účasti expertů ze sousedních států.

Tam by se měly hledat cesty dlouhodobého řešení této problematiky a utvořit koncept nebo bezpečnostní strategii ochrany stadionů na několik dalších let. Po vytvoření návrhu konceptu bezpečnostní strategie na stadionech by měli být s jejím obsahem seznámeni na dalším jednání i zástupci fanklubů (maximálně jedna osoba za každý fanklub). Pokud by se ze strany fanklubů objevily skutečně rozumné návrhy a připomínky, mohly by být do finální bezpečnostní strategie zapracovány.

Jedna věc je jasná už nyní – není na co čekat. V případě těžkého zranění nebo dokonce zabití diváka na stadionu by se mohla pozornost orgánů činných v trestním řízení obrátit i směrem k vedení klubů, podobně jako se to děje v případě těžkých pracovních úrazů například v průmyslu.

Do prostředí, kde se vyskytuje veliké množství lidí, oheň prostě a jednoduše nepatří.