Dvakrát ze světa kamer, strážců bezpečí
Hned dvakrát jsme v tomto týdnu psali o tématu bezpečnostních kamer. Dlužno říct, že z přednášky o tom, co umějí, by si člověk sedl na zadek. Před pár desítkami let by to vše kolem nich patřilo do žánru vědecké fikce. Praxe ovšem zase tak ohromující není. Dalo by se mluvit o pošramocené pověsti, i když nedokonalosti systému zřejmě dává korunu nedokonalá lidská obsluha.
V minulých dnech obvolal plzeňské redakce člověk, který byl svědkem toho, jak se v noci opilý mladík vysápal na stožár u pomníku osvobození města a spadl dolů i s americkou vlajkou, kterou utrhl. Volající se divil, že se o události nikde nedočetl. Policie o ničem nevěděla, případem se začala zabývat až po prvních dotazech novinářů. Celá ta věc by byla spíš banalita, s politikou měla společného pramálo, těmhle zpovykaným trotlům prostě sem tam něco ve veřejném prostoru za oběť padne.
Pikantní na události je, že v květnu politici a policisté společně předvedli médiím fungl novou supermoderní kameru, zaměřenou právě na pomník. Ten totiž bývá terčem vandalů často, protože stojí na křižovatce nočních tahů Plzní. V kameře se dají díky inteligentní videoanalýze definovat činnosti, které mají alarm spustit. Třeba sprejerství, odložení předmětu u pomníku, velké množství lidí, potyčka a řada dalších.
Princip hlídacích systémů totiž vychází z poznatku, že za pár minut soustředěného koukání už člověk není schopen registrovat většinu dění ani na jediném monitoru. Natož na pěti nebo třiceti podle velikosti dispečinku. Proto se programátoři snaží, aby systém v první řadě sám upozornil obsluhu na neobvyklé stavy a umožnil podle určitých situací rychle listovat v záznamech, často mnohahodinových nebo několikadenních.
Proč poměrně drahý systém nezareagoval, když došlo k úplně nejpříkladnější události,
to se asi zkoumá. A nejspíš i ví. Policie informovala, že kamerový systém kontroluje jen ve všední dny od rána do večera, ale tohle bylo v noci, nepřetržitý dohled mají strážníci. Mluvčí strážníků jen potvrdila, že záznam události existuje. Zatímco po vlajce se slehla zem…
Druhý příběh s kamerami je tragický. Policie odložila případ šestnáctileté dívky, kterou před koncem loňského roku srazil a usmrtil vlak v nově otevřeném nejdelším železničním tunelu v zemi mezi Plzní a Kyšicemi. Nezjistilo se ničí protiprávní jednání, tedy ani vina. Tunel má moderní laserový systém, který detekuje veškerý pohyb, kamery vyhodnotí, co to je. Narušení vyhodnocují dispečeři a mohou návěstidly zastavit provoz a volat hasiče či policii. Dívka navzdory tomu dokázala vstoupit a ujít v tunelu asi kilometr, čtvrtinu jeho délky.
Vysvětlení správců trati jsou vágní, systém se prý teprve ladil, ale byl funkční a detaily se kvůli citlivosti případu nebudou zveřejňovat. Je dost pravděpodobné, že danou kameru přímo ve chvíli, kdy dívka lezla dovnitř, nikdo nesledoval. Dispečer mohl alarm zaznamenat až ve chvíli, kdy už v obraze nebyla. Pokud byl systém v prvních týdnech příliš citlivý a reagoval příliš často, mohl pak chlapík u monitoru událost vyhodnotit jako další falešný poplach a víc se tím nezabývat, i když na záznamu by měla být pravá příčina alarmu rychle k nalezení.
Nejde o to, hledat za každou cenu viníka, protože hlavní potíž je a bude v jednání vandalů a sebevrahů. Tyhle systémy asi nikomu nerozmluví, aby zkusil to, co udělat chce. Můžou ale zastavit vlak, vypnout proud, rozsvítit světla, vyslat hlídku, prostě bránit alespoň následkům. Na konci řetězce systémů za miliony ale sedí člověk, a jeho úsudek zdá se být těm investicím spíš na škodu. Tak ale třeba se to vyladí. Nebo se něco dokoupí. To spíš.