Letní Letná připomíná jeden velký piknik, tvrdí její ředitel
Už se od nás inspirují i v zahraničí, ale učíme se pořád, říká před zahájením 16. ročníku novocirkusového festivalu Letní Letná jeho ředitel Jiří Turek.
Vpražských Letenských sadech se už týden staví. Ve středu zde totiž opět po roce vypukne náš největší festival věnující se novému cirkusu a pohybovému divadlu. Letní Letná si za dosavadních patnáct ročníků vybudovala v rámci české festivalové nabídky solidní pozici, jen loni se na ni vypravilo celkem 55 tisíc návštěvníků. „Nikdy mi nešlo o přidávání dalších šapitó a zaplňování letenské plochy, chtěl jsem vždy dělat festival s dobrou dramaturgií, kde se lidé rádi schází. Nynější rozmístění je tak akorát,“říká během finálních příprav letošního ročníku ředitel a zakladatel festivalu Jiří Turek. „Každý rok se samozřejmě snažíme, aby byl festival lepší, vymýšlíme speciální zahájení, ale současný koncept nám vyhovuje. Ale přece jenom bychom rádi byli ještě více nejen dovozci hotových představení, ale i koproducenty nových projektů i s kolegy ze zahraničí. Už se nám to párkrát povedlo,“uvažuje.
Jaké má nyní Letná Letná mezi zahraničními soubory renomé?
Snad to nebude znít tak, že se chvástáme, ale velmi dobré. Letos budeme přednášet i na festivalu ve francouzském Auch. Zahraniční soubory se sem rády vracejí, jsme jeden z mála festivalů, který umožní hrát čtrnáct představení v kuse na jednom místě. České publikum je náročné a kritické, ale dokáže ocenit. Jak je vše situováno v parku, připomíná Letní Letná takový jeden velký piknik. Některé zahraniční festivaly se už inspirují od nás. Učíme se ale pořád.
Každý rok sem míří čtyři zahraniční hvězdy – jak je vybíráte?
Výběr je na mně a bez toho, že bych představení viděl, ho neberu a konzultujeme to pak v týmu. Pro každého promotéra je samozřejmě nejlepší najít něco nového. My dneska vozíme velké hvězdy, ale to je to jednodušší, horší je začít s neznámými a přesvědčit diváka, aby na ně přišel. Baví mne oboje. Před pětadvaceti lety jsem třeba snil, že přivezu Cirque du Soleil, ale tehdy to bylo nereálné, a dnes mám raději naopak právě ty menší company.
Stačí jim maringotka vedle šapitó, anebo objednáváte hotel?
Když přijedou s vlastním šapitó, většinou mají maringotky a karavany. Některé soubory ale hrají jen po sálech, pro ně zajišťujeme hotel. Ale vím, že by všichni raději zůstali v karavanu na Letné.
Jak se s nimi může rovnat česká scéna?
Proti Francii jsme samozřejmě liliput, ale za těch šestnáct let se zde vytvořila obrovská základna Cirk La Putyka, Cirqueon, Losers. Obor je tu hrozně populární, kdyby byl dostatek lektorů a prostoru, tak se mu bude věnovat půlka dětí z Prahy. Klidně by mohla být cirkusová škola místo tělocviku. Souborů máme pár, ale prosazují se a jsou srovnatelné. Vzhledem k tomu, že nemáme žádnou specializovanou školu, je fantastické, co všichni jako samouci dokázali.
Jak jste se k novému cirkusu dostal vy osobně?
Je to celoživotní linka. Na základce jsem dělal gymnastiku, bavilo mne lézt po stromech a chtěl jsem být tělocvikář. Později mne přivedli k modernímu tanci a stepu. Zároveň jsem objevil i pantomimu, která mne chytla. V Branickém divadle jsem vystupoval jako profesionální mim a pak jsem zde i pracoval. Tehdy pro mne pantomima byla jen neviditelná stěna, tahání imaginárního lana a bílé obličeje. Pak jsem ale navštívil festival Mimos ve francouzském Périgueux a pochopil, že ta škála vede od pouličního divadla přes cirkus po další zajímavé pohybové formy. První festival jsem udělal ještě v Braníku, následoval Kašparův kolínský memoriál, který se v roce 2004 přehoupl v Letní Letnou.
Uchovává současná obří produkce Cirque du Soleil stále tu původní svobodnou atmosféru?
Já je mám rád, i když spíše jejich staré projekty, dokud je ještě měl původní majitel Guy Laliberté. Ten to poté prodal Číňanům a jejich poslední produkce už je v podstatě jenom videomapping a show. Ale proč ne, je to formát, který je zaměřený na určitou cílovou skupinu, takový barevný muzikál plný světel. V Montrealu i občas v Evropě ale stále hrají původní stará představení jako Alegría, a to jsou opravdu krásná novocirkusová představení.
Je něco, co byste na festival nevzal? Letos třeba opět přijede kanadská rodina Cirque Alfonse, jež sem předloni dovezla show na hraně pokleslé burlesky...
Ano, to bylo kabaretní představení. Chtěl jsem dovézt jejich show Timber, v tom ovšem hraje sedmdesátiletý otec, který už nechtěl cestovat. Tak přivezli Barbu, která ale rozhodně není pokleslá burleska či kabaret. Letošní kus Tabarnak bude více divadelní. Striptýzová představení bych sem určitě nevozil, ale burleska a kabaret dnes znovu fungují. Je to sice někdy lehce na hraně, ale já se toho nebojím. Publikum však musí být na takovou produkci zvyklé, přistoupit na jejich hru, pochopit nadsázku a pak se skvěle baví. Jako v Anglii či Austrálii.
Na co byste letos rád pozval?
Samozřejmě už na zahájení, aby diváci viděli provazochodkyni Tatianu-Mosio Bongonga, jak jde přes Vltavu. Z velkých zahraničních hvězd mohu doporučit všechny, třeba Projet.PDF sedmnáct holek na scéně jen tak neuvidíte. Dát je dohromady, aby měly všechny čas, byl zázrak a je to poprvé, co hrají mimo Francii. Cirque Alfonse láká i na skvělou muziku. Pak je tu Cirque Aital, což je pocta tradičnímu cirkusu, ze kterého si zároveň trochu utahují. Z těch menších souborů je pro mne černým koněm belgický Théâtre d’un Jour s představením Strach. Budou tu mít postavené šapitó ve tvaru iglú. A musím doporučit i ty české. La Putyce se moc povedla hudební klauniáda Isole a zajímavý bude i nový projekt Losers Cirque Company Heroes. Skvělou muziku a kapely nabídne bar Letní Poloha.