Mistr štětce i nočních tahů
Václav Vavřinec Reiner, malíř českého vrcholného baroka, se narodil před 330 lety
NOVÉ MĚSTO Bouřlivák, zámožný pražský patricij a především jedna z nejvýraznějších postav českého barokního výtvarného umění, Václav Vavřinec Reiner, přišel na svět na Novém Městě před 330 lety.
„Monumentální fresky spíše než plátna představovaly Reinerovou doménu,“popsal jeho dílo historik Pavel Preiss. Metropole českého království v první polovině 18. století sice nenáležela mezi stálá rezidenční města habsburských monarchů, pražští architekti, výtvarníci a další umělci ale neměli důvod si stěžovat na nedostatek zakázek. Většinu staveb zadávaly řeholní domy i světské kněžstvo, různá zbožná bratrstva, aristokraté a bohatí měšťané, případně cechy a také univerzita a zemské úřady.
Barokní stavební boom
„Pokud byly peníze, pak byli i lidé, a stavělo se tudíž poměrně rychle. Praha vrcholného baroka byla jedním velkým staveništěm, takže naopak zaměstnávala i mnoho tvůrců přicházejících odjinud, třeba z Vídně,“popsal tuto dobu historik Vít Vlnas.
Reiner náležel k nejžádanějším tvůrcům – obraceli se něj význační aristokraté, například Černínové. Pro ně v Hradčanském paláci vyhotovil mimo jiné velkolepou fresku Boj gigantů. Vrtbům v jejich malostranském paláci vyzdobil salu terrenu Alegorií umění. Maloval také na objednávku význačných tvůrců. Architektovi Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi v jeho vile na Smíchově vyhotovil nástropní fresku Bakchanálie.
Mezi malířovy klienty náleželi i představitelé církevních řádů, například cisterciáků. Jejich konvent na Zbraslavi nad soutokem Vltavy a Berounky na počátku 18. století procházel zásadní přestavbou. „Zbraslavský opat Tomáš Budecius u Reinera objednal fresku Svěcení základního kamene klášterního kostela Panny Marie v královské síni konventu,“popisují zakázku v cisterciácké Zbraslavi historici. Pro dominikány na Starém Městě v chrámu sv. Jiljí vytvořil fresku Oslavení dominikánského řádu. Reinerovo dílo lze nalézt například také v poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Jednu z kupolí zdobí Císařské vojsko před bitvou.
V pražských chrámech lze nalézt nejen monumentální fresky, ale také oltářní obrazy. Ve staroměstském minoritském chrámu sv. Jakuba ozdobil oltář dílem Umučení sv. Jakuba. Za zakázku obdržel 1 200 zlatých honoráře, hodnotu solidního měšťanského domu.
Reiner přišel na svět na počátku srpna 1689 do umělecké rodiny. Mezi svými předky měl štukatéra, políra i sochaře. Jeho strýc Václav sice obchodoval s kořalkami, ale také se úspěšně věnoval obchodu s uměním. Reinerovi náleželi k zámožným patricijským rodinám české metropole.
Patřil jim například objekt U dvou červených jelínků v Jakubské ulici. Vlastnili také dům U bílého jelínka na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí). Václav Vavřinec Reiner se též dobře oženil, s pannou Annou Veronikou vyženil dům Na Perštýně, jehož štít vyzdobil obrazem sv. Trojice. Choť do manželství přinesla též vinohrady v dnešní Libni.
Talentovaný mladík první umělecké školení prodělal pod vedením otce Jana, sochaře. Ten ho vzdělával především v základech kresby. Na více to asi z jeho strany nestačilo, Jan Reiner nepatřil právě ke špičce dobového kumštu. „Měl pověst nevalného umělce,“uvedl historik umění Emanuel Poche.
Zmiňovaný strýc Václav synovce dal do učení k malíři Antonínu Ferdinandu Schweigerovi. Ani ne tak pro jeho mimořádné nadání, ale spíše proto, že náležel k mistrům malířského cechu a jako takový byl oprávněn vyučovat výtvarný dorost.
Skutečně umělecky mladého Václava Vavřince Reinera vedli znamenití tvůrci Michael Václav Halwachs a Petr Jan Brandl. S oběma se Reiner setkal například při zakázkách pro minority u Sv. Jakuba.
Reiner velmi slušně vydělával a zlatky investoval do bohatýrských tahů. „Snad jej jeho ohnivý génius podněcoval k výbuchům a hnal ho k bouřlivé zábavě,“poznamenal malíř Jan Quirin Jahn. Reiner se vydával na spanilé jízdy s dalšími renomisty, zlatou mládeží a výtržníky, v širáku, plášti a s kordem, který v půtkách neváhal tasit.
Za hodiny strávené na lešení v chladných kostelech Reiner zaplatil zřejmě ledvinovou nemocí. Zemřel ve čtyřiapadesáti letech na podzim roku 1743. K poslednímu odpočinku jej uložili u oltáře sv. Vincence v kostele sv. Jiljí, na jehož výzdobě se významně podílel.